Britská metropole se stala v sobotu 6. července svědkem historicky druhého výkonu české běžkyně pod 33 minut (32:57.51). Moira Stewartová se mezi špičkovými evropskými vytrvalkyněmi rozhodně neztratila, o čemž svědčí 24. příčka v celkovém pořadí. Do dějiště Evropského poháru vyrazila společně s trenérem Václavem Janouškem. Jak viděl srdnatý boj nejkvalitnější svěřenkyně své 15členné tréninkové skupiny? 
„Věřil jsem, že v Moiřiných silách je výkon pod 33 minut. Doufal jsem, že ji pořadatelé zařadí do A běhu, ale ukázalo se, že mnohem lepší variantou byl její start v ‚béčku‘, kde byla určena vodička na rovných 33 minut. Ta pomohla běžkyním do 6. kilometru, vydatnou pomocnicí byla i světelná vlna pohybující se po mantinelu v adekvátním tempu. Zpočátku se závodnice snažily získat výhodnou pozici, docházelo k různým kontaktům a Moira musela často běžet ve druhé třetí dráze. Dostala ode mě za úkol nepřepálit první kolo, a to se jí podařilo (1:17). První tři kilometry se postupně propracovávala z 12. pozice do čelní šestičlenné skupinky.“
Běžkyně Spartaku Praha 4 zvládla první polovinu závodu za ideálních 16:29.49. Jak vnímal trenér druhou polovinu trati? „Mezi 5.–8. kilometrem udržela Moira téměř rovnoměrné tempo. Dva kilometry před cílem se dokonce vydala do čela závodu, kde vydržela 600 metrů. Poté ji několik soupeřek předběhlo, následující dvě kola se trápila (1:20.5 – 1:21), ale poslední čtvrtku výrazně zrychlila (1:11.9). Do závěru vložila veškerou energii a předběhla dokonce i 33minutovou světelnou vlnu. Za cílem padla na dráhu a byla ráda, že dýchá… Po pěti minutách se však v pohodě zvedla, napila se a šla se vyklusat.“
Ve výkon, který trenér naplánoval, Moira věřila. „Možná ale chtěla dosáhnout ještě rychlejšího času. Den před závodem jsme navštívili nejznámější londýnské památky a atrakce (např. Tower Bridge a obří kolo London Eye), a když jsme se šli před startem rozklusat, divila se, jak je klidná. Byl jsem za to celkem rád, na desítce se totiž stačí probudit až na startu. Z Moiřina běžeckého projevu jsem měl moc dobrý pocit. Byla absolutně soustředěná, zdá se, že směrem k dlouhým tratím již opravdu dozrává. (úsměv) Když jsme se setkali po závodě, potvrdila mi, co jí říkám již delší dobu – že se začíná cítit více jako desítkařka než pětkařka a že má ještě velké rezervy. Pokud by se běželo každé kolo o sekundu rychleji, myslím, že by si takové tempo mohla dovolit.“
Závod s magickým podtitulem „Noc osobních rekordů na 10 km“ opět potěšil diváky i kroužící závodníky. „Na londýnském stadionu vládla úžasná atmosféra, která se s jinými závody nedá srovnat. Na programu bylo devět běhů, od závodů místních hobíků až po běhy elitních evropských vytrvalců. Kvalita závodního pole byla velmi vysoká, jen pro příklad – v C běhu, který nebyl zařazen do Evropského poháru, dosáhl vítěz času 29:00.24. 
Na tartanu (od 4. dráhy výše) i vedle něj na valu stáli, často s pivem nebo jídlem, intenzivně fandící diváci. Zájemci se mohli přes můstek nad dráhou dostat i na plochu uvnitř dráhy, kde povzbuzovali závodníky za zábranami umístěnými metr za mantinelem. Před dvěma posledními běhy začalo pršet, což ale sedící diváky neodradilo, postavili se a pokračovali v povzbuzování. Dokonce si mohli vsadit i na vítěze jednotlivých běhů a v případě úspěšného tipu vyhráli zajímavé ceny. Před náběhem vedoucího závodníka/závodnice do posledního kola udeřil chlapík, oblečený pouze do trenýrek, do obrovského gongu a na stadionu probíhala i světelná show v podobě dívek hrajících si s ohněm v různých podobách.“
Kromě osobního rekordu na desítce se Moira letos blýskla i osobními maximy na patnáctistovce a pětce (4:22.80 – 15:49.79). „S oběma výkony jsem spokojený, na kratší trati jsem věřil v čas 4:17–4:22, tudíž se do tohoto rozmezí téměř vešla. Ale na tuto disciplínu se nespecializuje, a tak nebylo jednoduché vyladit formu. Věřím, že na pětce by mohla ještě letos při optimálně běženém závodě dosáhnout výkonu v rozmezí 15:40–15:45.“
Na začátku běžecké kariéry si dcera výborných běžců (Eddie a Miriam Stewartovi) před závody příliš nevěřila. „Trvalo několik let, než si byla schopna říct: ‚Trénovala jsem, mám na to, jdu do toho.‘ V případě, že se některý ze závodů nepovede, je důležité netrápit se, nalézt příčiny a pokračovat dál. Pět dní před londýnskou desítkou to Moiře v tréninku pětkového tempa moc neběželo, nebyla schopna zvládnout třístovku pod 60 sekund. Viděl jsem, že pokračovat v tréninku nemá smysl, a po třetí sérii jsem ji zastavil. Nebylo potřeba si nic dokazovat, mnohem důležitější bylo si před desítkou pořádně odpočinout.“
Důležitým předpokladem pro Moiřin výkonnostní progres byla absence zdravotních problémů. „Od loňského října ji nepotkala žádná zranění ani virózy. Vydařila se nám i všechna soustředění (Vysoké Tatry – Dvorská bouda – Albufeira – Melago), navíc má v tréninkové skupině možnost trénovat s mužskými sparingpartnery (Petr Pavlišen, Geron Stewart, Dominik Pasler, Jan Gajda). Předminulý týden odtáhl Moiře část tréninku v desítkovém tempu (10×800 m za 2:36–2:40, pauza 2 minuty) David Pavlišta, bratr nejrychlejšího českého maratonce Vítka Pavlišty. Moiru osobně neznal, ale před tréninkem jsme se dali do řeči a domluvili se, že jí odtáhne první polovinu tréninku. A co mě ještě těší, mnohé tréninky byla oproti loňsku schopna odběhat i sama.“
Nastaly v letošní sezóně v tréninku elitní české vytrvalkyně výraznější změny? „Důležitým aspektem zlepšení se pravděpodobně stalo zvýšení počtu dvoufázových tréninků, které v předchozích sezónách zařazovala převážně na soustředěních. Druhá fáze však obnáší pouze krátký volný klus o délce 6-10 kilometrů, fartlek nebo krátké svižné kopce. Zapracovali jsme i na tempové rychlosti, která nepatří mezi Moiřiny silné stránky (200 a 300metrové úseky v patnáctistovkovém tempu). Zařazovali jsme i trénink 10×100 metrů v tretrách s mezichůzí – co nejrychlejším tempem (14–15.5 s). Čtyři dny před osobákem na 5 km zvládla vylaďovací trénink 3×1 km s 5minutovou pauzou v časech 3:05, 3:04 a 3:03 (trojkové tempo). V pětkovém tempu letos zvládla vyšší objemy než loni, v tempu blížícím se desítkovému zvládla v rámci 15kilometrovývh fartleků čtyři dvojky za 7:00–7:15. Délku dlouhých volných běhů jsme prodloužili na 20–25 kilometrů. Došlo i ke zvýšení celkové kilometráže – v hlavní přípravě maximálně do 100 km týdně, na soustředěních v Albufeiře a Melagu v rozmezí 120–148 km za týden. Ale z mého pohledu nejdůležitější novinkou bylo zařazení dlouhých kopců (např. 10×600 m s meziklusem zpět) úsilím desítkového tempa. Poprvé jsem tento trénink zařadil na soustředění v Melagu a tady se opět potvrdilo, že je Moira vytrvalkyní – při prvním úseku to ještě nebylo ono, ale postupně se rozbíhala a nejlépe na tom byla v závěru tréninku. Co bylo potěšující, takové tréninky by loni fyzicky ani hlavou nezvládla, ale letos ji neodrovnaly a následující den odběhala bez problémů úseky v patnáctistovkovém tempu.“
Václav Janoušek je nejen kvalitním a přemýšlivým trenérem, ale i trojnásobným mistrem republiky v bězích na 1500 a 3000 metrů. K trenérské práci přistupuje s citem, ale vrcholový sport sebou nese riziko zranění a takovým situacím se nevyhnula ani Moira. Společně je však dokázali vyřešit a v současnosti sklízejí ovoce své práce. 
„Budování výkonnosti na dlouhých tratích je dlouhodobou záležitostí. Jsem rád, pokud se svěřenci snaží pochopit všechny souvislosti tréninku a příprava je těší. I proto se v tréninku snažím o pestrost. Důležitá je i vize, co a jak budou svěřenci běhat v horizontu několika let (tréninkové možnosti, předpoklady pro hlavni závodní trať, apod.). A jako trenér jsem přesvědčený o tom, že je potřeba redukovat zátěž v období velké únavy. V takových případech svěřencům naordinuji dva tři dny volna. Samozřejmě se snažím reagovat i na zdravotní problémy. V roce 2016 potrápily Moiru velké problémy s achilovkami. Nemohla běhat měsíc a půl. Bylo potřeba ji psychicky povzbudit a o rok později doběhla sedmá na ME do 22 let. Loni na jaře vynechala měsíc běžeckého tréninku kvůli bolavému kolenu. Nechal jsem ji dvakrát týdně klusat volné šestky a odpočívat. Zranění jsme postupně vyléčili, v tréninku opět naskočila a výkonnost šla nahoru.“
Současný klub Spartak Praha 4 Moiře profesionální podmínky bohužel vytvořit nemůže, ale je s podivem, že o historicky druhou nejrychlejší českou běžkyni na desítce neprojevují výraznější zájem sportovní centra (dříve střediska vrcholového sportu). Trenér Janoušek komentuje tento stav s očividným a oprávněným zklamáním. „Pokud nahlédneme do evropských neredukovaných tabulek, na pětce a desítce je Moira na 36. a 34. místě, zatímco například nejrychlejším českým sprinterkám na 100 a 200 metrů patří 71. a 82. pozice. Kromě nich mají profesionální podmínky k dispozici i štafetové náhradnice. Mrzí mě, že jsou tu zabezpečeny atletky připravující se do štafet, kde bývá výsledek nejistý. Co se sportovních center týče, Moira má v tomto ohledu podmínky nulové, což mi přijde dost nespravedlivé. Předloni doběhla na ME do 22 let na pětce sedmá a všichni ostatní reprezentanti a reprezentantky, kteří se umístili do 8. místa, jsou sportovními centry zabezpečeni. Problém možná tkví i v tom, že Moiru trénuji já – ‚nestřediskový‘ trenér. Z mého pohledu by měla sportovní centra prvořadě podpořit úspěšné reprezentanty, ale přetahovat je z jejich mateřských oddílů není nutné. Na podzim se Moira nedomluvila na podmínkách s jedním z velkých pražských klubů. Myslím, že i ji to dost mrzelo a začala trochu ztrácet motivaci. Poslal jsem ji na soustředění k moři, kde s ní byla na týden i sparingpartnerka Miroslava Uhlířová. Snažil jsem se ji uklidnit slovy, že její snaha za to stojí, že všechno špatné je k něčemu dobré a že bude mít na přípravu mnohem větší klid.“ Krize byla zažehnána, což je pro nás, běžecké fanoušky, jenom dobře. O podmínky pro přípravu se Moiře stará její tatínek Eddie, špičkový veterán v kategorii nad 60 let a v 80. letech účastník krosového MS.
A jaký program čeká na Moiru v průběhu letních měsíců? „V pondělí 9. července odjela na soustředění do Lovosic, 20. července poběží 1500 metrů v Novém Městě nad Metují, na mistrovství republiky se postaví na start pětky nebo patnáctistovky (jako trenér bych dal přednost patnáctistovce), ale uvažujeme i dvojstartu. Poté ji čeká týmový Evropský pohár, kde by se měla představit na trojce nebo pětce.“
Jednotlivé kilometry Moiry Stewartové při londýnské desítce:
3:18.70 – 3:17.08 – 3:18.48 – 3:16.79 – 3:18.44 – 3:18.19 – 3:19.53 – 3:18.50 – 3:19.63 – 3:12.17
Runholic.net 