Posledním českým běžcem, jemuž se na pětikilometrové trati podařilo prolomit 14minutovou hranici, byl v roce 2000 Tomáš Krutský (13:51.49). Jakubu Zemaníkovi chybělo v sobotu 18. května v Karlsruhe k podobnému kousku pouhých 75 setin sekundy (14:00.75).
„Do závodu jsem nastupoval s pocitem, že mám natrénováno na čas v rozmezí 13:50–13:55. Na pokoření hranice 14 minut jsem nelpěl. Určený zajíc měl za úkol rozběhnout závod na 13:45, což by pro mě bylo příliš rychlé, a tak jsem se raději zařadil do druhé skupinky, která běžela na čas na hranici 14 minut. Do druhého kilometru bylo startovní pole seřazeno do dlouhého vláčku, ale poté se začalo drobit do skupinek. Dvojkou jsem proběhl za 5:36 (tempo na čas 14:00) a ve třetím kilometru jsem se začal starat o tempo naší skupinky. Dostal jsem se do závodního transu a mezičasy už raději moc nesledoval. Nechtěl jsem se jejich sledováním nechat ovlivňovat.“
Po ideálně rozběhnutém začátku závodu došlo k mírnému zpomalení, přestože jej Jakub pocitově nevnímal. 400 metrů před cílem ztrácel na 14minutovou hranici 6 sekund, ale o to více sil mu zůstalo do závěrečného finiše. „200 metrů před cílem jsem se dotáhl na německého soupeře, jenže on na stodvacítce pořádně zabral a v cíli byl o více než sekundu rychleji než já. Poslední čtvrtku jsem běžel za 61 sekund a doběhl na 5. místě. V posledních desítkách metrů jsem sledoval časomíru, ale jakmile těsně před cílem naskakoval na digitální tabuli průběžný čas 13:59 a 14:00, věděl jsem, že pokořit 14minutovou hranici těsně nestihnu. Několik minut po doběhu mě to mrzelo a byl jsem trošku naštvaný, ale o chvíli později přišla radost z šestisekundového posunutí osobního rekordu. Musím říct, že se mi celý závod pocitově běžel moc dobře, žádná velká krize tak jako při některých předchozích závodech, kdy jsem se trápil poslední dva kilometry, mě na trati nepotkala.Věřím, že v dalších závodech bude forma gradovat, že poběžím celý závod rovnoměrněji a že je v mých silách mnohem lepší čas.“
V Karlsruhe 14minutová hranice ještě těsně odolala
Atletický mítink v Karlsruhe je vyhlášený skvělou atmosférou, která burcuje závodníky k maximálním výkonům. „Náš závod byl odstartován ve 21:40 hod. Diváci stojící na tartanu nám nechali volné tři dráhy a my jejich fandění vnímali z bezprostřední blízkosti. Navíc nad protilehlou rovinkou byl postavený stan a i tady stálo spoustu intenzivně fandících diváků a skvělou atmosféru podporovalo i několik bubeníků. Osobáky na pětku i desítku jsem dosáhl právě v takových závodech (Londýn, Karlsruhe), při nichž jsem se vyhecoval více než při domácích startech – běžel jsem ve skupince, točil nohy, závodil a o nic jiného se nemusel starat. I proto podobné startovní příležitosti vyhledávám moc rád. V sobotu se v belgickém Oordegemu postavím na start další pětky. Cítím, že moje běžecká forma postupem času narůstá.“
Pětce v Karlsruhe předcházel start na tříkilometrové trati v Pliezhausenu. „Byl to můj první letošní dráhový závod, a přestože jsem se na předcházejících trénincích cítil výborně, první kilometr jsem rozběhl vlažně (2:44). Obával jsem se, abych nepřepálil tempo a nedotrápil se do cíle v slabém čase. Tempo jsem však bez větší krize udržel až do konce závodu (8:12.12). Honza Friš (8:03.54) běžel ve vedoucí skupince, která cílila na čas na hranici 8 minut.“
Přestože Jakub zůstal 9 sekund za osobním rekordem, nebyl zklamaný. „Myslím, že mi to naopak psychicky pomohlo – dosáhl jsem třetího nejrychlejšího času v kariéře, a co bylo velmi důležité, nohy po závodě velmi rychle zregenerovaly. Trojku jsem vnímal jako dobrý tréninkový test směrem k pětkám. Věřil jsem, že čas okolo 14 minut padne.“
Loni potěšil Jakub na Evropském poháru v Londýně běžecké fanoušky desítkou za 29:10.43. Postaví se na start tohoto závodu i v letošním roce? „Letos je situace o něco komplikovanější, protože pohár se koná o něco později – začátkem července. A v podobném termínu je na programu i Světová univerziáda (limity je potřeba splnit do 3. června). Na jednom z těchto podniků bych velmi rád běžel, ale pokud bych si mohl vybrat, raději bych se postavil na start Evropského poháru, kde bude jistě příjemnější počasí než v horké ‚univerziádní‘ Neapoli.“
První letošní dráhový trénink odběhl Jakub 22. dubna, po návratu ze soustředění v Melagu. „S trenérem jsme v tomto ohledu nikam nespěchali, trénoval jsem ve větší pohodě než v předcházejících sezónách a měl z toho mnohem lepší pocit. Z našeho pohledu je lepší s tréninky na dráze začít pozvolna, hlavně z důvodu prevence před zraněním. Mám naběháno celkem velké množství tréninků na úrovni anaerobním prahu, jen je potřeba ještě více zapracovat na speciálním tempu. V roce 2017 byl maximálním tréninkem pětkového tempa 6×1 km s 2minutovou pauzou za 2:46, kdežto letos jsem odběhal v podobném tempu např. série spojovaných úseků: 400 – 600 – 800 m s 200 m meziklusem (celkem 5–7 km) s minutovou pauzou a někdy jsme na závěr přidali ještě několik úseků v patnáctistovkovém tempu (součet kilometráže obou temp: 6–7 km). Delší než 800metrový úsek jsem letos v pětkovém tempu neběžel, ale myslím, že se s trenérem opět dostaneme ke kilometrovým a pravděpodobně i k o něco delším úsekům. U těchto úseků sice efekt možného zvyšování výkonnosti stoupá, ale zároveň vzniká větší riziko přetrénovanosti.“
Loni na podzim nastala v životě současné česká dráhové vytrvalecké jedničky důležitá změna. „Pustil jsem se do magisterského studia dálkovou formou (obor ekonomická geografie a regionální rozvoj). Do školy jezdím už jen jednou týdně (v pátek), a protože již mám bakalářský titul (ze stejného oboru), jsem v mnohem větší pohodě. Mám mnohem více času na trénink, cením si toho a doufám, že to tak vydrží. V předchozích letech jsem do školy chodil každý den, často cestoval z Beskyd do Ostravy a chyběl mi dostatek času pro dvoufázový trénink. Byl to čtyřletý koloběh „škola–běhání–škola–běhání atd. a někdy přicházel pocit, že si v tom shonu nestačím běhání pořádně užít. I když jsem občas zaběhl pěkný výkon, následovaly zkoušky ve škole a byl jsem ve stresu…“
„Od loňského podzimu vyrážím jednou týdně na těžký trénink do Ostravy, ale jinak trénuji doma a snažím se dodržovat podobný režim jako na soustředěních. Díky dálkovému studiu mohu mezi tréninky více odpočívat a věnovat se intenzivněji regeneraci. Mohu si mnohem více užívat a prožívat trénink. Teď to ještě zúročit výraznějším výkonnostním progresem.“
„Trénuji 5× týdně dvoufázově a 2× jednofázově, s tím, že mám volno 1× za dva týdny. Za volné dny považuji i dny, kdy si vyrazím jedenkrát lehce zaklusat a čas od času neběhám z důvodu cestování na závody nebo soustředění. Nevěřím, že den volna běžci výrazněji pomůže, mám raději dennodenní tréninkový stimul, a tak si raději volně odklušu desítku. V březnu jsem byl dva týdny v Tatrách, v dubnu následovalo třítýdenní soustředění v Melagu, ale kdybych nestudoval a jenom běhal, využil čas ještě o něco lépe – jezdil bych na dlouhodobá soustředění.“
Nepřemýšlí 23letý vytrvalec o vylepšení osobního rekordu na patnáctistovce či o prvním půlmaratonském startu? „Do poloviny července se zaměřím na pětku a desítku, ale je možné, že patnáctistovku si zaběhnu na republice nebo ve druhé polovině sezóny na lize či nějakém mítinku. Nejpravděpodobněji v případě, že se mi podaří posunout osobák i na desítce. Na start půlmaratonské trati bych se rád postavil buď letos na podzim (říjen, listopad), nebo příští rok na jaře. Druhá možnost je však pravděpodobnější, protože na podzim se chci zaměřit na krosové mistrovství Evropy. Na půlmaraton se speciálně chystat nebudu, přestože vím, že 5–6 týdenní tréninkové zaměření by bylo potřeba. Ale letos jsem navýšil naběhanou kilometráž a cítím, že jsem na tom vytrvalostně celkem dobře a byla by škoda si tuto trať nezkusit.“
Mezi 20–22. rokem byla Jakubova výkonnost ovlivněna častými zraněními „Natrénováno jsem měl, ale zastavilo mě zranění achilovky (2016, 2017). Více než na závodění jsem myslel na uzdravení. Dalším důvodem byl nedostatek kvalitních závodů, každoročně jsem měl možnost startovat v jednom kvalitním závodě na pětce. Před loňským Londýnem jsem běžel poslední desítku v roce 2015, a i proto přišel větší výkonnostní progres. Loni jsem zaběhl v Londýně desítku za již zmíněných 29:10.43, což pro mě byl donedávna čas z říše snů, ale když jsem viděl, kolik soupeřů tam doběhlo v časovém rozmezí 28:00–28:30, uvědomil jsem si, že jsou to také jen lidé z masa a kostí.“
„Až do loňského roku jsem se psychicky cítil spíše jako středotraťař a tomu odpovídal i trénink. Letos jsem se v obou těchto směrech konečně vyprofiloval jako vytrvalec. Samozřejmě bych byl raději, kdyby moje osobáky byly rychlejší, na druhou stranu mám velkou radost, že v současnosti dosahuji výkonů o nichž jsem v období, kdy jsem byl atletickým žáčkem, snil. Z každého osobního rekordu mám radostný pocit a zároveň je to určité potvrzení, že jdeme s trenérem správnou cestou.“
V mysli rozděluje Jakub závodění na úroveň národní a evropskou. „Moje současná výkonnost stačí, abych patřil k nejlepším českým běžcům, získával republikové medaile nebo byl první v českých ročních republikových tabulkách. Je to krásný pocit, ale určil jsem si vyšší cíle, a pokud by mi stačilo být nejrychlejší u nás, určitě bych běhání nevěnoval tolik času a úsilí, jaké mu věnuji. I když to v současnosti zní jako vzdálená realita, rád bych se probojoval do širší evropské špičky, což znamená dosáhnout na pětce a desítce časů 13:30–13:40 a 28:30–28:40. To je pro moje současné běhání největší motivace. Mezi mojí současnou a vysněnou výkonnostní úrovní je obrovský výkonnostní rozdíl, čeká mě ještě hodně dlouhá cesta.“
Foto: Miriam Stewartová
Runholic.net 