Halový evropský šampionát je již daleko za námi, pojďme se však ještě na chvilku vrátit k vystoupení české halové rekordmanky na 1500 metrů. Do Skotska přijela s třetím nejrychlejším evropským časem letošní sezóny (4:05.73), patřila k adeptkám na medaili, jenže velké soutěže již mnohokrát prokázaly, že postup do finále nebývá ani pro favoritky na cenný kov jednoduchý. Simona Vrzalová se v Glasgow, dějišti letošního HME, většímu kontaktu s ostatními členy výpravy spíše vyhýbala a chtěla být v klidu. „Trávila jsem čas na pokoji, po snídani jsem zalehla do postele, po obědě chodila sama na krátké procházky, na kafe a běhala samozřejmě i vylaďovací tréninky. Už mám vyzkoušeno, že proležet celé dny v posteli pro mě není dobré. Ve středu a ve čtvrtek se čas celkem vlekl, ale v den závodu se neskutečně rozběhl. Nikdo z reprezentačních kolegů mě nehecoval, spíše se jen zeptali, kdy běžím. Ale odjinud jsem slyšela spoustu názorů, že mám na medaili. Diskutovat na tohle téma jsem však s nikým nechtěla. Moc dobře jsem věděla, že umístění v evropských tabulkách před HME o ničem nevypovídá.“
Po mistrovství republiky absolvovala Simona pětidenní soustředění ve Vysokých Tatrách (pondělí–pátek). „Neskutečně jsem tam dřela, ale nejsem si jistá, jestli mi to před HME pomohlo. Mezi sobotou a úterkem následovaly čtyři tréninkové dny v Ostravě a ve středu jsme odletěli do Glasgow. Před HME jsem se cítila moc dobře.“
V rozběhu se Simona odvážně vydala do čela v okamžiku, kdy zbývalo do cíle 1100 metrů. „Podle startovky byl můj druhý rozběh nejtěžší, protože na startovní čáru se se mnou postavily čtyři silné soupeřky. V prvním a třetím běhu byly jasné favoritky a za nimi větší výkonnostní mezera. Očekávala jsem, že na postup bude stačit čas okolo 4:10. Na předchozím HME (Bělehrad 2017) jsem byla první nepostupující běžkyní (4:14.31)…“
V Glasgow roztáhla první rozběh velice rychle Bobocea, poté ji vystřídala Muirová. Britka si s přehledem udržela první pozici, Rumunka doběhla třetí, ale čas 4:09.67 ji stačil na postup do finále. Druhý rozběh byl rovněž velmi rychlý, na čemž měla největší zásluhu Simona Vrzalová. „Věděla jsem, že nesmím ponechat nic náhodě a že musíme běžet rychle. Nechtěla jsem spoléhat jen na finiš a přemýšlela o tom, že přinejhorším postoupím ze 3. nebo 4. místa na čas. Před startem jsem se cítila velice dobře, ale jakmile jsem vyběhla, nebylo to ono. S českým rekordem tento závod nedal pocitově vůbec srovnat.“
„V Ostravě se mi běželo skvěle a i po závodě jsem se cítila moc dobře. V Glasgow jsem byla po doběhu totálně vyčerpaná, přestože jsem běžela o tři sekundy pomaleji. První čtvrtku rozběhla celkem rychle Španělka Pérezová, já po kontaktu se soupeřkami dokonce dvakrát zaškobrtla a moc nechybělo k pádu. Věděla jsem, že by tohle tempo na postupový čas nestačilo, a tak jsem šla do čela a výrazně zrychlila. Dvakrát se na mě tlačila Irka Mageeanová, a dokonce se dvakrát objevila vedle mě. Když zbývalo do cíle 400 metrů, přestávala jsem věřit, že udržím přímé postupové místo. Nakonec se mi to podařilo (4:08.06, 2. místo), ale na cílové čáře jsem měla pocit, že jsem doběhla na 1. místě. Španělku Pérezovou (4:08.05) po své pravé ruce jsem vůbec neviděla a podobně ani další dvě soupeřky, které se na mě téměř dotáhly na cílové čáře. Za postup jsem byla moc ráda a myslím, že rychlé tempo bylo správným řešením. První nepostupový čas měl hodnotu 4:09.81 (Mišmaš). Následující den po rozběhu (sobota) jsem byla hodně rozbitá, bolelo mě celé tělo, ale do neděle jsem dobře zregenerovala a únava se na mém finálovém výkonu určitě nepodepsala.“
Před finále se jistě se našla celá řada atletických fanoušků doufajících v medaili české mílařské jedničky, jenže takticky běžený závod (400 m – 1:09.52, 800 m – 2:19.13) byl s výjimkou Muirové a Ennaouiové otevřenou záležitostí, do níž mohly promluvit všechny finalistky. „Podle videozáznamu finálového závodu na předchozím HME v Bělehradě jsem předpokládala, že Muirová nastoupí po první čtvrtce a poběží na nadoraz. Přestože za sebou měla rozběhy na 1500 a 3000 metrů plus finále na 3000 m. Podobnou zátěž zvládla i na předchozím HME. Ona je mimozemšťanka. (smích). Když jsme stály před startem připraveny na představovačku divákům, podívala jsem se na plazmové obrazovce na výborný výkon Filipa Sasínka. Trochu jsem znervózněla a v tom okamžiku bych už měla závod raději za sebou. (úsměv) Před rozběhem jsem byla mnohem nervóznější než před finále, ale se stavy, které jsem zažila na prvních vrcholných akcích, se to nedalo srovnat. Myslím, že každým velkým závodem získávám další a další zkušenosti.“
Česká rekordmanka se prvních 300 metrů držela na 5.–6. místě, následujících 700 metrů na 7.–8. příčce. „Snažila jsem se získat výhodnou pozici a zpočátku čekala na Lauřin nástup, jenže ten nepřicházel a trochu jsem znervózněla. Motala jsem se, dostávala údery lokty, málem jsem i spadla, ale na mém prvním MS před dvěma roky v Londýně to bylo mnohonásobně horší.“ Muirová přepnula na kosmický stupeň až 800 metrů před cílem, vystupňovala tempo a díky poslední třístovce za 43.17 si doběhla s přehledem pro zlatou medaili (4:05.92). Ennaouiová svedla napínavý vítězný souboj s Mageenovou (4:09.30 / 4:09.43). Simona Vrzalová se po 1100 metrech propracovala na 6. pozici, o 100 metrů později již běžela čtvrtá, ale v cílové rovince se před ní dostaly Bělorusky Karneyenková (4:11.59) a Barysevichová (4:11.92). Naše reprezentantka doběhla šestá v čase 4:12.16. „Muirová byla bezkonkurenční, Ennaouiová běhává finále na rozdíl od mítinků velice aktivně. Zpětně vidím jako chybu, že jsem se po startu nezařadila za ni, ale dodnes netuším, jakým způsobem by se mi to mohlo podařit. Nejenom zrychlení na dvanáctistovce, ale i celý závod mi vzal spoustu sil. Pobíhala jsem zmateně mezi soupeřkami, byla to katastrofa. Závod jsem po taktické stránce vůbec nezvládla. Byla to další cenná zkušenost, jak je při závodě důležité přemýšlet a umět včas zareagovat. Doufám, že to příště bude o něco lepší. Oproti rozběhu jsem běžela naplno až poslední čtvrtku, a v cíli jsem se necítila zdaleka tak vyčerpaná.“
„Chtěla jsem urvat 3. místo a moc mě mrzí, že se to nepovedlo. Průběh závodu mi vůbec nevyhovoval a zpětně trochu lituji, že jsem nešla do čela a neběžela rychle. Na třetí místo by to asi nestačilo, Mageeanová šlapala na paty Ennaouiové a běžela opravdu skvěle, ale v rychle běženém závodě jsem mohla doběhnout na 4. nebo 5. místě. Ale možná by mě v závěru soupeřky převálcovaly a doběhla bych poslední. Vždyť i v rozběhu se mě několik soupeřek udrželo až do cíle. Diváci vytvořili úžasnou atmosféru, zvláště v posledních dvou kolech. Při závodě jsem se dostala opět do transu, ale tentokrát jsem fandící diváky nemohla nevnímat. Zázemí šampionátu bylo na standardní úrovni, jen jídlo bylo na můj vkus příliš zdravé. Alespoň že tam byla majonéza. Na mě to bylo všechno takové suché, mnohem raději bych si pošmákla na něčem mastnějším.“ (smích)
„Na jaře bych jela ráda na soustředění do tepla, ale vypadá to, že vyrazím opět do Tater. Ale cítím, že jsem tam strašně často a chtělo by to nějakou změnu. I když na Tatrách je skvělé, že tam mohu vzít pejsky, a proto na tuto variantu asi kývnu. Po HME mě čeká dvoutýdenní odpočinek, ve třetím týdnu začnu opět klusat a už teď se těším se, jak do toho od čtvrtého týdne v tréninku opět šlápnu. (úsměv) V létě zůstanu na půlce a patnáctistovce.
6. místo Simonu Vrzalovou příliš nepotěšilo, přesto byla v letošní halové sezóně mezi ženami jedinou pokořitelkou českého rekordu. Nechme se překvapit, zdali se jí podobný kousek povede i v letní sezóně. Český rekord Ivany Kubešové na patnáctistovce z roku 1986 má hodnotu 4:01.84, Simona dosáhla osobního maxima pod otevřeným nebem v loňském roce (4:04.80).
Jednotlivé čtvrtky + poslední třístovka ve finále HME 2019 na 1500 metrů:
1. Laura Muirová: 1:09.52 – 1:09.61 – 1:03.62 – 43.17
6. Simona Vrzalová: 1:10.33 – 1:09.58 – 1:04.84 – 47.41
Finálový závod na HME 2019 – 1500 m ženy:
Runholic.net 