HAKIM SALEH – ČESKÝ PŮLKAŘ S IRÁCKÝMI KOŘENY: Doufám, že budu díky běhání i nadále šťastný

K velkým českým mílařským nadějím lze řadit i 22letého svěřence Josefa Vedry. Letošní halovou sezónu zahájil dvěma osobními rekordy (400 m – 49.01, 1000 m – 2:24.60) a na půlce se výkonem 1:49.74 na necelou sekundu přiblížil limitu pro halové mistrovství Evropy.

Dříve, než přejdeme k Hakimově běžecké kariéře, nechme se vtáhnout do atmosféry jeho aktuálních halových startů.

SKVĚLÝ START DO SEZÓNY

Hakim zahájil sezónu závodem na 1000 metrů, v němž porazil v nepřímém souboji Filipa Šnejdra (2:24.60 – 2:25.96). „Filip tu ale spíše testoval svoji formu, vyvezl se za Lukášem Symerským a v závěru uplatnil svůj výborný finiš. Já se domluvil s Martinem Sadilem, že mi odtáhne šestistovku. Nechtěli jsme se strkat s ostatními závodníky v prvním běhu, a proto jsme se rozhodli startovat ve druhém. Martin závod malinko přepálil, čtvrkou jsme proběhli za 54.6, pětistovkou za 1:09 a na metu 800 metrů jsem již doběhl sám za 1:52.6. Jenže poslední dvoustovku jsem už spíše došel (32.0). Měl jem v plánu běžet o sekundu rychleji, ale vzhledem k průběhu závodu jsem s časem a novým osobním rekordem spokojený. Těší mě, že jsem šel do závodu po hlavě.“

26. ledna se Hakim postavil ve Vídni na start půlky. „Škoda, že jsem nebyl zařazen do 2. běhu, kde byl  vodičem Martin Sadil. Pořadatelé mě zařadili až do 3. běhu, měl jsem v plánu zaběhnout pod 1:50 a v koutku duše přemýšlel i o limitu pro HME (1:48.84). Ale na takový výkon jsem se nechtěl příliš upínat – rozhodující bylo vyždímat ze sebe maximum.“ Také ve třetím běhu pomohl závodníkům vodič. „Čekal jsem, že odtáhne pětistovku, jenže zvládl pouze poloviční vzdálenost a překvapivě odstoupil (mezičas na 200 m: 26.0). Od toho okamžiku drželi tempo moji soupeři, já běžel na 4. místě. Polovinou závodu jsem proběhl za 53.5, šestistovkou za 1:21.4 a v závěru se posunul o jednu příčku výše. Cítil jsem se výborně, ale myslím, že by mi více vyhovovalo plynulejší tempo. V boji o pozice bylo občas potřeba trochu zacupitat, což mě vyvedlo z rytmu. V cíli jsem měl trochu smíšené pocity, věřil jsem ve výkon o něco lepší, ale s odstupem času jsem za výkon 1:49.74 rád. Doufám, že se to v dalších závodech ještě trochu rozběhne. Uvidíme.“ (úsměv)

Vítězem vídeňského mítinku se stal Filip Šnejdr (1:47.99). „Soustředil jsem se spíše na svůj závod, přesto jsem si Filipův závod nenechal ujít. Běžel moc dobře a vyhrál s poměrně velkým náskokem. Škoda, že jej někdo ze soupeřů netlačil až do cíle. Je moc prima, že zaběhl limit pro HME. Bude mít čistou hlavu, možnost klidné přípravy na vrchol sezóny a určitě se zkušebně proběhne na některém z kvalitních halových mítinků.“

50799410_313542272628200_7417855231150522368_n

Vítězný závod na 1000 metrů (2:24.60)

 

Čekání na start není jednoduchou záležitostí, tento nezvratitelný fakt potvrzuje i Hakim. „Patřím spíše mezi nervóznější typy závodníků, ale nemyslím si, že by to mělo na moje výkony špatný vliv. Naučil jsem se s tím pracovat a snažím se trému využít ve svůj prospěch. Nejhorší je čekání na startovní výtřel, ale pak ze mě veškerá nervozita spadne. Není o čem přemýšlet, je potřeba běžet.“ (úsměv)

HOKEJ – FLORBAL – ATLETIKA

Jméno Hakim Saleh zní exoticky, pojďme společně s ním nahlédnout mezi jeho předky. „Dědeček je původem Iráčan. V době studií se vypravil do tehdejšího Československa a seznámil se tu s mojí českou babičkou. Táta, který se v mládí věnoval basketbalu, se už narodil tady v Čechách.“

Hakim se ke sportu dostal již ve čtyřech letech. „Hrál jsem za klub HC Stadion Teplice a již od začátku školního věku trénoval téměř každý den. Tréninky byly poměrně obtížné. Hráli jsme krajskou soutěž a já nastupoval na postu obránce.“ Ve 13 letech postihla Hakima na jednom ze zahraničních turnajů komplikovaná zlomenina ruky. „Tepličtí lékaři si s tím nevěděli rady, nakonec jsem absolvoval i operaci a se zraněním laboroval jeden rok. Pokusil jsem se o návrat, ale ujel mi vlak – spoluhráči už byli lepší a začala mi chybět motivace. Hokejovou kariéru jsem zanedlouho ukončil, ale rozhodně těch let nelituji. Hokej mě naučil disciplíně a pomohl mi vybudovat kondiční základ.“

Na hokejovou kariéru navázal Hakim florbalem, který má ke hře na ledě velmi blízko (florbalka, míček, branka). „Zpočátku jsem to považoval za příjemné vyplnění volného času, ale florbal mě začal bavit čím dál tím víc a celkem se mi dařilo. Vyhlédl si mě juniorský tým v Ústí nad Labem, jenž měl zájem, abych za ně hrál dorosteneckou extraligu. V přípravě jsme sice trochu běhali, ale jednalo se spíše o běh mezi kužely a tréninky akcelerace. Obecná běžecká vytrvalost do tréninku zařazena nebyla.“

OD FLORBALU KE KRÁLOVNĚ

Zatímco na základní škole Hakim žádný měřený závod neběžel, na gymnáziu se několikrát zúčastnil juniorského maratonu, kde jej čekal čtyřkilometrový úsek. A nebyly to osamocené běžecké pokusy. „V 16 letech jsem se přihlásil na 10kilometrový závod, ale byl to spíše hec, jestli takovou vzdálenost uběhnu. Dokázal jsem to a po doběhu se dostavil pocit zadostiučinění.“ (úsměv) V 17 letech se nadějný florbalista postavil na start závodu na 400 metrů, konaného v rámci krajského kola Corny středoškolského atletického poháru. Čas 52.6, dosažený bez speciálního tréninku, znalce atletiky šokoval. „Po závodě mě oslovili trenéři – bratři Mairichové a musím se přiznat, že jsem příliš dlouho neváhal. Cítil jsem, že je čas na další změnu. Po 14denním tréninku jsem si vylepšil osobní rekord na 51.65.“

50857111_622874951475931_3498583022477770752_n

Hakim Saleh pod křídly Mairichovců

 

Po křídly Mairichovců se talentovaný běžec připravoval pět let. „Trenéři mě nechali závodit na čtvrtce a půlce, ale pokud bych měl porovnat svoji přípravu se specialisty na tyto tratě, měli jsme k ní daleko. Trénink byl zaměřený spíše na vytrvalost, zátěž byla zvedána postupně. Zpětně jsem ale rád, že mě trenéři nepřetěžovali velkým množstvím intenzivních úseků.“

Výkonnost mladého běžce se na čtvrtce a půlce rozvíjela po malých krůčcích, jenže v roce 2017 přišlo vážnější zranění okostice. „Pseudocysta na holeni mě připravila o polovinu sezóny. Podstoupil jsem několik vyšetření, jenže každý lékař určil jinou diagnózu. Netušil jsem, zdali budu zraněný týden, nebo měsíc… Snažil jsem se dvakrát týdně klusat, nechal věcem volný průběh a věřil, že se uzdravím. Dokonce jsem absolvoval i několik soustředění s kamarády, kde jsem jezdil na kole. Na jednom z nich bolest náhle ustala. Mohl jsem začít trénovat. Byl jsem ohromně natěšený a pocítil novou motivaci.“

PŘESTUP K TRENÉRU VEDROVI

Po zranění se Hakim vrátil na předchozí výkonnostní úroveň, to mu ale příliš spokojenosti nepřinášelo. „Měl jsem velká očekávání, která se mi nedařilo realizovat. Střídaly se radostné pocity se zklamáním a opět se přihlásily zdravotní problémy. Zažíval jsem krizi a ztrácel jistotu, zdali je běhání to pravé ořechové… Před zahájením loňské sezóny mě oslovil Jan Sýkora (800 m – 1:50.70, 1500 m – 3:48.72, syn Jiřího Sýkory, českého rekordmana v běhu na 5 km – pozn. autora) s dotazem , zdali neuvažuji o přechodu do skupiny Josefa Vedry. V té chvíli jsem si tím ještě nebyl jistý a chtěl dokončit sezónů u Mairichovců. Ale změna již byla zaseta v hlavě, a čím více jsem si s Honzou dopisoval, tím jsem byl té změně blíže.“

Na podzim loňského roku Hakim změnu realizoval, na bratry Mairichy však nedá dopustit. „Všechno, co jsem se naučil o běhání, je jejich zásluha. I po mém odchodu s nimi mám moc pěkný vztah. Zažil jsem s nimi spoustu legrace, ale věděl jsem, že jsou spíše trenéry vytrvalců. Vše měli perfektně promyšleno, ale nakonec sami uznali, že jsem jejich prvním běžcem s rychlostními předpoklady. I když je oba mám moc rád, uvědomil jsem si, že mi bude více vyhovovat trénink zaměřený na kvalitu. Popřáli mi hodně štěstí a zdůraznili, ať se kromě tréninku zaměřím i na pořádnou regeneraci. Ačkoliv se to možná nezdá a tréninkový systém mých trenérů je odlišný, ve finále jsou si Mairichovci s trenérem Vedrou podobní. Jsou spíše introverty, přestože Josef Vedra bývá čas od času o něco temperamentnější.“ (úsměv)

Se změnou trenéra přišly i změny v přípravě. „U Josefa Vedry se věnuji mnohem více posilování, to mi u předchozího trenéra trochu chybělo. Posilování nechával na mně, nevynechával jsem jej, ale myslím, že nebylo správně zasazeno do tréninkového plánu. Změnila se i druhá tréninková fáze. U Mairichovců jsem odpoledne klusal 8 km, u současného trenéra často absolvuji např. 2 km rozklus, běžeckou abecedu, výběhy kopců, 2 km výklus, což je v součtu rovněž 8 kilometrů. U Mairichovců jsem byl zvyklý absolvovat třikrát týdně 14–16kilometrové klusy, ty se u trenéra Vedry zkrátily. I on navyšuje tréninkovou zátěž velice postupně. Není to jen o bezhlavém běhání úseků. “

Při kterém tréninku u Josefa Vedry si Hakim sáhl nejvíce na dno sil? „Nenáročnějším tréninkem byly zatahované kilometry: 5×1 km za 2:50 (800 m za 2:20–2:22 + rychlá dvoustovka za 28–29 sekund). Sice jsem ho dokončil, ale v posledním úseku mě to ‚ťaflo‘ (2:52).“

Dukla Praha nabídla Hakimovi celkem přijatelné podmínky (více v rozhovoru s trenérem Josefem Vedrou). „Moc si toho vážím a doufám, že se jim za to osvědčím svými výkony. (úsměv) Naše skupina je skvělá parta a kromě běhání dokážeme komunikovat i o mnoha dalších tématech. Navíc neexistuje trénink, který bych odběhal sám, díky čemuž se cítím mnohem uvolněnější.“ Kromě Hakima Saleha a Jana Sýkory se ve skupině trenéra Vedry připravují i další kvalitní běžci – Lukáš Hodboď, Martin Sadil nebo Damián Vích.

Běhání je časově náročnou záležitostí (dvoufázový trénink, soustředění, závody) a Hakim se rozhodl vsadit vše na jednu kartu. „Studoval jsem biomedicínskou techniku na ČVUT, což je průmět techniky a medicíny v medicínském oboru. V loňském roce jsem však již myslel spíše na běhání a studium předčasně ukončil. Nepovažuji se za špičkového běžce, z tohoto pohledu bylo rozhodnutí zaměřit se pouze běhání možná trochu unáhlené. Za zkoušku to ale rozhodně stojí, a pokud se mi nebude běžecky dařit, rád bych se do školy ještě vrátil.“

Co se běžeckých vzorů týče, Hakim je nehledá v zahraničních vodách. „Vzhlížím raději k českým borcům – Jakubu Holušovi, Filipu Sasínkovi nebo Lukáši Hodboďovi.

50832914_765864053799901_6273225934002716672_n

Loňské M ČR do 22 let (1500 m - 3:53.71, 3. místo)

 

Potkávám je na závodech a jednou bych se jim rád výkonnostně přiblížil, případně i vyrovnal. Jsou pro mě velkou motivací, ale neupínám se jen na ně – je tu spousta dalších výborných běžců. S Filipem Sasínkem jsem loni absolvoval soustředění v Maroku, viděl několik jeho tréninků a od té doby jsme v kontaktu.“

Po skvělém začátku kariéry, zdravotních problémech, loňské krizi a změně trenéra si před sebe Hakim klade spíše postupné cíle. „Nejdůležitější je, abych i nadále cítil smysl svojí běžecké kariéry. Věřím, že můj přechod do Prahy byl dobrým rozhodnutím a že budu díky běhání i nadále šťastný.“

Promítají do povahy kvalitního půlkaře irácké kořeny? „Myslím, že jsem spíše klidnějším typem člověka, ale v krizových situacích se malinko projevuje krev mojich předků… Občas si vehementně stojím za svým názorem a hádám se. (smích) Sice to nedávám příliš najevo, ale co se závodění týče, jsem velice ctižádostivým běžcem. Nedokážu zabalit žádný závod, i kdybych měl doběhnout na posledním místě a pořádně se vytrápit. Do budoucna vidím svoji perspektivu spíše na na patnáctistovce (v tom mě výrazně ovlivnili bratři Mairichové), ale zároveň si uvědomuji, že základním předpokladem pro tuto trať je kvalitní výkon na půlce.“

Příští týden se Hakim pokusí na přeboru Prahy vylepšit osobní rekord na půlce. „Pokud nebude mít Lukáš Hodboď možnost kvalitního startu v zahraničí, tak mi přislíbil, že odtáhne šestistovku. O víkendu splnil ‚B‘ limit pro HME, a pokud nezaběhne někdo z českých závodníků lépe, postačí mu k účasti evropském šampionátu loňský čas z léta. 12. února by se měl postavit na start rychlé půlky na mítinku CZECH INDOOR GALA. Já poběžím v Ostravě v předprogramu patnáctistovku a rád bych se dostal pod hranici 3:50. Na mistrovství republiky budu startovat na půlce.“

Osobní rekordy Hakima Saleha (184 cm / 71 kg):

400 m – 49.01h (2019)

800 m – 1:49.62 (2017)

1000 m – 2:24.60h (2019)

1500 m – 3:51.02 (2018)

 

(pokračováni – Hakim Saleh očima trenérů)

Fotografie: archiv Hakima Saleha

 

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s