JIŘÍ HOMOLÁČ Z AFRICKÉHO SOUSTŘEDĚNÍ: Těším se na velkou událost – keňský fartlek

Nejrychlejší český půlmaratonec a maratonec posledních let (1:03:23 a 2:16:55) letos opět vyrazil na soustředění do Keni. S Jirkou jsme si povídali 30 minut na Messengeru, zde jsou jeho aktuální dojmy z běžeckého srdce naší planety.

Jiří Homoláč: Do Keni jsem se letos vydal už popáté. Přivítala mě tu spousta přátel, včetně několika dětí. Snažím se je naučit vyslovovat jméno Jiří, ale zatím se jim to moc nedaří – říkají mi „Iri“.

Jednomu malému sousedovi jsem přivezl kopačky a kamarád Vláďa dva fotbalové míče, pokoušíme se je přeškolit na fotbal, jenže několik z nich se ke mně při běžeckém tréninku přesto občas na několik minut přidá. (smích)

I letos tu se mnou jsou čeští kamarádi David Vaš a Jirka Csirik, kteří nedávno dokončili film z loňského pobytu v Keni (https://www.youtube.com/watch?v=wt59MkE5pDE), a přidali se k nám i nováčci Vláďa Marčík a Karel Stöger (hobík a masér na dovolené). V nejbližší době by se k nám ještě měli připojit Robert Míč, Marcela Joglová a moje přítelkyně Terka Jagošová. Bydlíme v Itenu, na téměř stejném místě jako loni. Loňské ubytování už bylo obsazeno, ale letos máme hezčí zahradu. Soustředění mě vyjde přibližně na 7000–10 000Kč/měsíčně (ubytování, jídlo, elektřina, masér, plyn, matrace, deka, talíře atd. + 16 000 Kč letenka, 2500 Kč vnitrostátní letenka z Nairobi do Eldoretu, víza 1300 Kč). Z českých běžců je tu do konce ledna i Jakub Holuša a včera přijela na měsíc Eva Vrabcová Nývltová. Ti bydlí nedaleko nás na hotelu Kerio View.

Trénink probíhá podobně jako v loňském roce. Letos mi však trenér Robo Štefko připravil o něco delší kopce, například 2×8 třístovek a na řadu přijdou i 400metrové výběhy. S trenérem jsme v kontaktu přes Messenger a posílám mu všechny tréninky na Garmin connect.

Plán dostávám na čtyři týdny dopředu, tak se nechám překvapit, co mě čeká. (úsměv) Robo je ohledně tréninku ve vyšší nadmořské výšce velmi opatrný. Nadmořská výška zpomaluje běžecké tempo přibližně o 10–15 sekund na kilometr – čím vyšší intenzita, tím je tento rozdíl znatelnější. Zatím jsem jen klusal a rovinkoval, běžel fartlek, lehčí stupňovaný běh i dlouhý běh, jenže před třemi dny mě bohužel zastavila žaludeční viróza. Od té doby neběhám, snažím se vyléčit a věřím, že budu brzy v pořádku. Myslím, že tři dny volna na to budou stačit. Naštěstí to není tak silné jako minulý rok. Přes den je tu maximální teplota okolo 25 stupňů Celsia, na slunci víc, ale v březnu začnou pomalu přicházet deštíky, na což se docela těším. Možná se mi tu líbilo o něco více v listopadu, kdy tu téměř každé odpoledne přišel lehký deštík a byl čistější vzduch.

Jakmile se dostanu zpět do trochu lepší formy, a pokud to sedne do tréninkového plánu, tak se zase rád proběhnu společně s dvě stě Keňany na 18kilometrovém lehce členitém ranním běhu v terénu. Nebo se přidám na velkou událost – fartlek, kde bývá snad ještě víc lidí. Většinou se střídají verze 1/1, 2/1 nebo 3/1, což obnáší střídavý běh v terénu – 1 min. rychle – 1 min. pomalu, 2 min. rychle – 1 min. pomalu, 3 min. rychle – 1 min. pomalu atd. Keňští běžci jsou ohromně přátelští, nikdy jsem nezaregistroval, že by mezi nimi panovala rivalita. Pokud se ke komukoliv z nich v tréninku přidáte, nemají s tím nejmenší problém. Keňa disponuje ohromným množstvím skvělých běžců, začátečníci tak brzy nabydou pocitu, že je možné se jim vyrovnat. Mají to trochu jednodušší, protože si vždy mohou najít skupinu na svojí výkonnostní úrovni.

Co se stravy týče, kombinujeme tu jídla, na která jsme zvyklí z Čech (těstoviny, rýže, maso atd.), s keňskými jídly. Ugali mi příliš nechutná, raději dávám přednost „mixu special“ (fazole, fazole s kukuřicí, rýže, zelí, mungo fazole, chapati placka).

Hodně dobré je i „mokimo“ (bramborová kaše, kukuřice, fazole, šťáva se zeleninou) a oblíbil jsem si i kozí žaludky s rýží. Z předchozích keňských soustředění jsem přijížděl o 4–8 kilogramů lehčí, což bylo při závodech pořádně znát.

V předchozích letech jsem tu navštívil několik zajímavých míst (safari v Nakuru, jezera Baringo a Bogoria), ale letos se chystám pouze trénovat a odpočívat. Pokud mi trenér napíše pouze jednofázový trénink, tak si ve volnu zajdu posedět na okraj Velké příkopové propadliny a kochám se pohledem na nádhernou krajinu.

Tak jako v předchozích letech se tady ani letos nechystám závodit. Přece jen nadmořská výška 2400 m n. m. na to není ideální. (smích) Na jaře poběžím již tradičně pražský půlmaraton, a pokud půjde příprava podle plánu, tak pravděpodobně i maraton. Na tuto trať se však s trenérem pořádně zaměříme až na podzim.