MÍLAŘSKÁ NADĚJE HAKIM SALEH OČIMA TRENÉRŮ

V první části dvoudílného článku nás svojí kariérou provedl Hakim, nyní přináší server Runholic.net myšlenky jeho trenérů.

 

JOSEF MAIRICH

Na Hakima nás upozornili naši svěřenci a zároveň Hakimovi spolužáci z teplického gymnázia (Žižka, Štochl). Věděli jsme, že hrál lední hokej a poté přešel na florbal. Vyrazili jsme s bráchou do Bíliny na Corny středoškolský pohár a byli moc zvědaví, co Hakim předvede. Čtvrtka bez speciální přípravy za 52.6, to byl skvělý výkon, a zaujal nás i Hakimův skvělý běžecký kotník. Talent jako hrom.

Oslovili jsme ho, že bychom ho rádi trénovali a on souhlasil. Byl na to už byl trochu nachystaný – jeho spolužáci (ve škole byl ohromně oblíbený) mu to dopředu malinko naznačili… S florbalem brzy skončil, ale my mu dali najevo, že si ho může kdykoliv mimo hlavní závodní období zahrát. Hned od začátku jsme ho vnímali jako hodného, poctivého a zodpovědného kluka. Do běhání vkládal velké nadšení, a co bylo fajn, věnoval se poctivě i regeneraci. Po dvou letech běžeckého tréninku zvládl půlku za 1:51.15, a to netrénoval nijak divoce.

Jsem moc rád, že se i u Hakima potvrdilo, že jsme nikdy žádného svěřence nezatavili. Tréninkové plány mu připravoval brácha (Jan Mairich) a čas od času je se mnou konzultoval. Já jsem spíše organizačním prvkem naší tréninkové skupiny. Zařizuji svěřencům soustředění, získal jsem pro ně fyzioterapeuta a sháním pro naši skupinu i sponzorské peníze.

S bráchou patříme mezi zastánce Lydiardovy metody. Rychlostnímu tréninku se příliš nevěnujeme, základem našeho tréninku je rozvoj obecné vytrvalosti, velký důraz klademe i na trénink kopců a tempové běhy. Běhání kvality v úsecích přichází na řadu v posledních týdnech před závodní sezónou. Velkou důležitost přikládáme i horským soustředěním. Hakim s námi jezdíval na Boží Dar (1028 m n. m., Krušné Hory), kde máme u kamarádky k dispozici penzion se speciální cenou za nocleh a stravu. Říkáme tomu místu malý Tibet. Vyrážíme tam čtyřikrát pětkrát ročně a dohromady tam strávíme tři měsíce za rok. Brácha jako trenér připouští, že si tam svěřenci mohou vyrazit na běžky nebo na sjezdovky. (úsměv)

 

Hakim u nás dokázal odběhnout 8 km v tempu 3:20/km. I proto si myslím, že pro něho bude do budoucna ideální tratí patnáctistovka. Půlkové tempo běhával ve 150–200metrových úsecích, výjimkou byly tři čtvrtky za 52 sekund s 15minutovou pauzou. Na lize jsme ho nechávali běhat trojkombinaci – čtvrtku, půlku a dlouhou štafetu. Vnímám ho jako neskutečného závoďáka, možná i proto, že si stylem start-cíl dokázal odtáhnout rychlou půlku i kilometr za 2:25. Prokázalo se to i v roce 2015 při jeho vítězstvích na juniorském mistrovství republiky (hala 1:51.95, venku 1:52.63). Zatímco v hale si celý závod odtáhl, venku nekompromisně nastoupil 200 metrů před cílem. A co bylo prima, na všechny jeho závody jezdil v roli fanouška jeho táta a ty nejvýznamnější (extraliga, MČR) navštěvovala i jeho máma.

V roce 2016 měl tři čtvrtě roku problémy s holení, kde mu chyběl malinký kousek kosti. Museli jsme čekat, až se mezera zacelí. O rok později si zlepšil osobní rekord na půlce (1:49.65), jenže loni opět poměrně dlouho marodil a nemělo smysl připravovat ho na půlku. Na MČR do 22 let jsme ho nechali startovat na patnáctistovce, kde doběhl na 3. místě za 3:51.02.

Ve stejné sezóně začal komunikovat o tréninku s pražskými běžeckými kamarády, měl svoji vizi změnit trenéra a zrealizoval ji. Hakimův odchod do Prahy nás trochu mrzel. Jsem přesvědčený o tom, že patří mezi několik vyvolených běžců, kteří mohou v horizontu několika let pokořit na půlce a patnáctistovce hranici 1:48 a 3:40. Brácha věřil, že by ho k těmto časům dovedl i on.

Na Hakima vzpomínáme jako na perfektního kluka do party a máme ho stále rádi. Na druhou stranu je potřeba uznat, že my mu takové podmínky jako Dukla nabídnout nemůžeme. Možná nás někdo osočí, že jsme se mu málo věnovali, ale my děláme veškerou atletickou činnost zadarmo a z lásky. Ze svého si dokonce platíme i veškerá soustředění.

Pozn. redakce –  Mairichovci trénovali celý zástup elitních českých vytrvalců a vytrvalkyň, namátkou jmenujme Petra Pipu, Miroslava Bauckmanna, Martina Wiplera, Zdeňka Meulianika, Vladimíra Vaška, Michala Šmída, Petra Kunce, Petra Gebela, Petra Nováka, Pavla Kryšku, Janu Kučeríkovou nebo Květu Peckovou. K výborným výkonům dovedli i mílaře Petra Nechanického a Vladimíra Pospíšila.

JOSEF VEDRA

Hakim ke mně přišel jako neopotřebovaný závodník, ale je trochu škoda, že nedorazil o rok dříve. U předchozího trenéra netrénoval příliš tvrdě, což je pro jeho další výkonnost dobrý základ. Já přidal kromě vytrvalosti do tréninku další potřebné složky – posilování a více kvalitních úseků. Myslím, že se u mě za ty čtyři měsíce výrazně zlepšil ve všech tréninkových parametrech. V hale se zaměřujeme na půlku, ale čeká ho i jeden start na patnáctistovce. Do budoucna vidím jeho šance spíše na této trati, ale k tomu bude potřeba zrychlení na osmistovce.

Hakim ke mně přišel z vlastní vůle, já běžce trenérům nepřetahuji. Jan Sýkora mi loni naznačoval, že ho oslovil a Hakim projevil předběžný zájem. Vzkázal jsem mu, ať za mnou přijde a že si můžeme popovídat. Je to to skromný, ohromně poctivý a inteligentní běžec. Nechybí mu sebekritika, příkladně regeneruje a je i prima klukem do naší party. Ostatně, moji svěřenci odběhají většinu tréninků společně a hecují se. V tomto ohledu jsem s nimi velmi spokojený. (úsměv) Příprava pod mým vedením pro ně není žádná legrace. Očekával jsem, že Hakim bude na moje tréninky reagovat pomaleji, ale jsem překvapený, že je tomu naopak. Většina mých svěřenců se výrazně výkonnostně posune až ve druhé sezóně. 

Hakim má velmi dobrý běžecký potenciál, je zdravý, ale jsme teprve na začátku. Běhá krásně technicky, na tohle já dbám a myslím, že se i v tomto ohledu výrazně zlepšil. Největší rezervy vidím v síle (obecné i speciální), kterou považuji za jeden ze základních prvků přípravy. V tomto ohledu zařazuji do tréninkového plánu kruhové tréninky, posilovnu i kopce.

Od října jsme budovali osm týdnů obecnou vytrvalost a zařazovali i tréninky na úrovni anaerobního prahu. Postupně přibyla i tempová vytrvalost a od prosince trénink úseků v hale.

 

Jako závodník jsem trénoval u Jana Lišky a Jozefa Plachého a krátce i pod vedením Josefa Odložila. Lydiardovu metodu však příliš neuznávám, jsem zastáncem staré dobré české běžecké školy (Fišer, Liška, Pisařík) a do této metody zařazuji svoje nápady. Věřím v komplexní trénink. Dobrý mílař musí být rychlý, silný i vytrvalý.

Vydra, Šneberger a Pokorný u mě zaběhli kromě mílařských tratí i kvalitní trojku (8:00.92 – 8:05.86 – 7:59.20), Holuša zvládl jako půlkař patnáctistovku za 3:38. Šneberger odběhl na konci listopadu na úrovni lehce nad anaerobním prahem 8 kilometrů v tempu 3:00/km (laktát 5–6 mmol).

V okamžiku, kdy ke mně přišel do skupiny Lukáš Hodboď, zaměřením spíše čtvrtkař a půlkař, pracovali jsme jeden rok na rozvoji obecné vytrvalosti a anaerobního prahu. V současnosti odběhne bez problémů 8 kilometrů v tempu 3:20/km. I díky tomu došlo k loňskému progresu výkonnosti. Na letním mistrovství Evropy (8. místo) byl připraven po fyzické stránce skvěle. Malý příklad – v tréninku zvládl tři čtvrtky v časech 50–50–48.9 s, ale pauzu neprozradím. (úsměv) Ale překvapilo mě, jak zvládl Lukáš ty tři závody na ME po psychické stránce. Pokud by běžel pouze jeden závod, troufám si tvrdit, že by byl v ohrožení český rekord. Letos jsme opět o něco zvýšili tréninkovou zátěž, tak uvidíme, zdali dojde k dalšímu výkonnostnímu progresu. Lukáš je však spíše letním typem běžce, ani ne tak z důvodů ostrých halových zatáček, ale co se týče organismu. Já byl stejný. V zimě jsem neběhal nic moc, v létě to letělo. (Pozn. autora: osobní rekordy J. Vedry: 800 m – 1:47.8, 1500 m – 3:40.93.)

Pokud se vrátíme k Hakimovi, halovou sezónu zahájil osobákem na čtvrtku (49.01). Dvacet minut před startem jsem ho nechal odběhnout 60 m z místa (6.9), jenže časový program nabral půlhodinový skluz. Krátce před startem za mnou dorazil se slovy: „Trenére, už to není ono.“ No bodejť by bylo, když jsem měl rozcvičení vypočítáno na přesný čas. Myslím, že ho tohle zpoždění připravilo o půl sekundy, ale věřím, že očekávaný čas zaběhne příště.

Hakimův výkon na kilometr (2:24.60) pro mě nebyl překvapením, myslím, že měl na čas o 1–2 sekundy rychlejší. Jenže rozběhl první pětistovku o 2 sekundy rychleji, než jsme plánovali (1:11 – 1:09). Druhou polovinu závodu běžel sám a v konci mu viditelně došly síly. Malé porovnání – Šneberger s Holušou rozbíhali při kilometru první polovinu závodu za 1:10 a i proto měli v závěru dostatek sil.

Hakim není vyloženě závoďákem ani tréninkovým typem běžce, v tomhle směru je celkem vyvážený. Někteří závodníci jsou před startem neskutečně nervózní, nebo naopak příliš nažhavení – tento stav nazývám vypuštěním džina z láhve – a často nic nezaběhnou. U Hakima je tomu naopak, před startem rozhodně nepanikaří. Od Dukly má placená soustředění v Čechách (na podzim jsme byli pět týdnů na Šumavě), platí si tu ubytovnu a za symbolickou cenu i oběd. K dispozici má i regeneraci a trenéra, který je na trénincích každý den. (úsměv) O lepších podmínkách, například o polovičním úvazku, lze uvažovat až v okamžiku, kdy případně splní limit na HME a předvede tam dobrý výkon. Nic není zadarmo.

Fotografie: archiv Hakima Saleha