STANISLAV HOFFMAN: Hlavně ze mě nedělej žádnou hvězdu (4. díl: Závěr vrcholové běžecké kariéry)

První díl seriálu o Stanislavu Hoffmanovi byl věnován mílařským začátkům, druhý nejslavnějšímu vytrvaleckému období (1969–1975), v třetím pokračování přišlo na řadu Standovo běchovické vyznání. V letech 1976–1978 si i nadále udržoval velmi vysokou úroveň (5 km: 13:42,6 – 13:49.6; 10 km: 28:32.8 – 28:58.6), v následujících dvou sezónách však již došlo ke stagnaci výkonnosti (14:06.6, 29:42.3 a 29:30.0). „Už jsem se cítil unavený a zároveň přicházely i zdravotní problémy. Z toho vyplýval i omezený trénink a horší běžecké výkony. V roce 1979 mi v Dukle naznačili, že se mnou nepočítají, a i já sám cítil, že to nebude ono. Dostal jsem se za zenit své výkonnosti a nechtěl upadnout do podprůměru. Navíc jsem už při závodění neměl ten správný pocit. Nevadilo by mi, že by mě porážela spousta soupeřů, ale nechtěl jsem závody pouze doklusat nebo vzdát a nechat se do cíle dovézt autem…“

CELÝ ŽIVOT U SPORTU

Po ukončení 18leté sportovní kariéry odešel Standa k vedlejšímu vojenskému útvaru, kde zůstal u sportu. „Celý život jsem se ‚flákal‘ u vojáků, co jiného bych dělal? (úsměv) Postupně jsem začal trénovat po běžecké stránce svěřence v disciplínách vojenský a letecký pětiboj. Některé tréninky jsem odběhal s nimi a některé řídil jen jako trenér.“

Mnohonásobný český rekordman se však stal postupem času i trenérem běžců specialistů. „To ale bylo jen tak bokem, chtěl jsem zůstat u sportu, občas jsem si se svěřenci zaběhal, ale už to nešlo závodně. Cítil jsem, že bych svým běžcům rád předal poznatky, které jsem načerpal za 18letou běžeckou kariéru. Trénoval jsem dokonce i své dva syny, starší byl do běhání o něco více zapálený, mladší měl zase větší předpoklady, ale ani jednoho nepohltila atletika tak jako mě.“ V 5. dílu tohoto seriálu dostanou slovo dva slavní sparingpartneři a dva nejkvalitnější svěřenci.

Na počátku tohoto tisíciletí se Standa musel vyrovnat s těžkým úrazem páteře, jejž si přivodil na lyžích. Zdravotní následky jej předurčily k odchodu do vojenského důchodu, přestože již šest let přesluhoval. Jak je na tom se sportováním dnes? „Od ukončení běžecké kariéry jsem se snažil až donedávna dvakrát třikrát týdně klusat v rozmezí 6–10 kilometrů. V klidu, na pohodu, ale pokud se mi běželo dobře, tak jsem si sem tam fartlekově zrychlil. Jenže nedávno jsem si zlomil ruku a musím se přiznat, že mě možnost omezeného pohybu malinko vyděsila. Běhání jsem vyměnil za cyklistiku, nejčastěji jezdím na Hlubokou, a v případě, že někde zabloudím, najezdím mezi 20–30 kilometry. (úsměv) Pokud je hezky, vyrážím každý den, pokud ne, tak to odložím. Proč ničit kolo i sebe? (smích) Pokud nemám jiný program, absolvuji každý den hodinovou 6kilometrovou trasu přes město na nádraží, v nedaleké nemocnici vyzvednu přítelkyni Ivu a vyrazíme autobusem domů. Navíc se malinko snažím omezit v jídle, to abych nebyl moc ‚bambatej‘… Jsem sice malinko při těle, ale snad to ještě není tak strašné.“

Ohledně pohybového aparátu se bývalý vytrvalec cítí i po dvaceti letech náročného vrcholového tréninku skvěle.

vvsh (2)

Výkonnostní vývoj Stanislava Hoffmana (sestavili: J. Kervitcer a J. Šoptenko)

 

„Obdivuji svoje nožičky, že to všechno vydržely a že jsou i dnes ve výborném stavu. (úsměv) Za to bych rád poděkoval trenérovi a určitou roli sehrála i moje schopnost nepřehánět to v tréninku. Dokázal jsem si říct dost, a když jsem to sám nedokázal, šel jsem za trenérem a přesvědčil jej, aby trénink zmírnil. Za roky a roky přípravy jsem si vybudoval běžecký cit. Dnes je k dispozice spousta metodických materiálů a pouček, u kterých však nikdo příliš dlouho nevydrží… Zpětně si uvědomuji, jak důležitou roli hrálo po každé sezóně přechodné (odpočinkové) období, během něhož jsem v omezeném množství klusal a k tomu si chodil spíše zaplavat. Vydržel jsem běhat celkem dlouho, svoji roli možná sehrál i fakt, že jsme jako reprezentanti fasovali na tehdejším ČSTV adidasky, které byly pro většinu výkonnostních běžců těžko dostupné a zároveň mnohem kvalitnější obuví než české maratonky.“

Pokud by zpětně existovala možnost udělat v běžecké přípravě něco jinak, Standa by nic neměnil. „Myslím, že jsme se vydali správnou cestou, ale dnešní trenéři mají o něco více nových poznatků, tak by možná došlo k drobným změnám v tréninkovém plánu. Ale to spíše z přičinění mého trenéra. Já měl ohromnou výhodu, že jsem se před běháním věnoval gymnastice a díky tomu byl pro běžeckou kariéru fyzicky dobře připravený. I z tohoto důvodu mě nepotkaly vážnější zdravotní problémy. Achilovky nebo svaly mě sice občas trochu bolely, ale to se dalo překonat. To k běhání patří a nedělal jsem z toho žádnou velkou vědu.“

HLAVNĚ ZE MĚ NEDĚLEJ ŽÁDNOU HVĚZDU.“

O skvělém běžci není na internetu za posledních dvacet téměř zmínka, přitom poskytl v době největší slávy celou řadu rozhovorů. I z toho důvodu jsem se vypravil do Českých Budějovic, tak jen doufám, že vás tento seriál potěšil.

9 d jehličková

Stanislav Hoffman s reprezentační kolegyní a bývalou světovou rekordmankou v běhu na 1500 metrů Jaroslavou Jehličkovou (4:10.77 /1969/)

 

„Hlavně ze mě nedělej žádnou velkou hvězdu. Já po velké publicitě nijak netoužím, ale rád si o běhání popovídám s lidmi, kteří o to mají zájem. Na Běchovicích nebo na Memoriálu Josefa Odložila se potkávám s běžeckými kamarády a občas se zajdu podívat na českobudějovický atletický stadion, kde mě poznávají spíše starší trenéři. O běhání se mi nezdá, ale pokud se podívám v televizi na zajímavé závody, tak o nich dlouho přemýšlím. V zajetí jiné činnosti mi běhání občas vypadne, ale když jdu na procházku a vidím běžce, tak jej povzbudím. Do světa běhání se moc rád vracím při prohlížení alb s fotkami. Na běžecký život vzpomínám moc rád. Někteří lidé si možná přišli v minulé době ušlápnutí a společensky špatně zařazení, já takový problém neměl. Bez obtíží jsem jezdil závodit do světa, v Dukle nebyl nikdo, kdo by mě nějakým způsobem omezoval. Běžeckými výkony jsem si vybojoval dobré postavení, ale přesto si nemohl dovolit zdaleka všechno.“

Není tajemstvím, že život s vrcholovým běžcem nebývá pro některé manželky jednoduchý. Jsem dvakrát rozvedený, pro obě manželky to bylo velmi složité, zvláště v období, kdy se nám narodily děti. Obě moje ženy nebyly sportovkyněmi, a to byla velká chyba. Ale od roku 2007 mám skvělou přítelkyni, s níž jsem se zatím neoženil. (úsměv) Bohužel má i ona zdravotní problémy, ale je nám spolu moc dobře.“

16:00 HOD. – PŘICHÁZÍ STANDOVA PŘÍTELKYNĚ IVANA

Standa: Tady máš jednoho dlouhána z Prahy.“

Ivana: Tak jak to jde?“

Standa: „Fúú, jo jo, probrali jsme spoustu věcí.“

Ivana: „Takhle ses už, Stando, dlouho nenapovídal. Přinesu vám kafe a něco sladkého k tomu. V kuchyni hraje rádio…“ (úsměv)

Standa: „Ano, k povídání jsme si pustili jako tichou kulisu Country radio.“

Jirka k Ivaně: Standa má velký smysl pro humor. Odešel s kamarádem na oběd a nechal mě tu s tréninkovými deníky. Po půl hodině se náhle ozvalo od dveří vysokým hláskem zavolání. ‚Dobrý den, dobrý den, tak jsem tady.‘ Vyrazil jsem od deníků ke dveřím se slovy: ‚Nelekněte se, Standa mě tu nechal samotného.‘ A ve dveřích stál on…“

(…)

Jirka: „Víte, že by byl Standa i v dnešní době českou vytrvaleckou jedničkou?“

Ivana: „Vím, občas se ho totiž zeptám, jakého času dosáhl na té které vzdálenosti, a porovnávám jeho výkony s dnešními běžci. Jako vrcholového běžce si jej nepamatuji, seznámili jsme se v srpnu roku 2007, v období, kdy už běhal jen rekreačně. Byl tehdy na Slapech na rehabilitaci po úrazu páteře a já tam pomáhala v rekonvalescenci. Neustále jsem jej někde viděla pobíhat v trenýrkách. Zaujalo mě, že běhal po špičkách jako baletka. V současné době už Standa ze zdravotních důvodů bohužel běhat nemůže, pokud by to zkusil, hrozilo by mu odchlípnutí sítnice.“

Na závěr návštěvy jsme zhlédli film z předolympijského soustředění v Mexiku v roce 1966, který věnoval slavnému vytrvalci chodec Vilda Švajda těsně před tím, než zemřel na mozkovou příhodu. K nádherným záběrům přidal i mexickou opěrní árii. „To je nádhera. Až ke konci filmu jsem si konečně uvědomil, že jsem jej už viděl,“ okomentoval Standa moc pěkný film, v němž se objevili např. Tomáš Jungwirth, Věra Čáslavská, Josef Odložil, Pepa Horčic, Jan Kasal, Vilém Švajda. Na obrazovce se střídaly záběry z tréninku, z tržiště, své místo dostal i výlet k pyramidám Slunce a měsíce, nástup výprav při zahájení předolympijských her, sekvence ze závodů. Byla to náramná podívaná, během níž Standova přítelkyně, která je běžecké legendě velkou oporou, pohotově komentovala, kdo se v té které chvíli objevil na obrazovce. Tentokrát si skromný běžec vybral moc dobře, přestože jeho přítelkyně není běžkyní.

Stanislava Hoffmana lze směle zařadit k největším postavám československého vytrvalostního běhu.

 

Děkuji Standovi a Ivaně za příjemné setkání.

Jiří Šoptenko

(pokračování… Stanislav Hoffman očima sparingpartnerů a svěřenců)

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s