DAVID FOLLER – STÝPLAŘSKÁ NADĚJE S BIATLONOVÝMI KOŘENY

Podobně jako ostatní běžecké závody na halovém mistrovství republiky připravila i mužská trojka divákům zajímavou podívanou. Výkony zúčastněných borců měly k evropské či světové úrovni daleko, přesto je potěšitelné, že si z Ostravy odvezlo osobní rekordy jedenáct běžců.

Čtrnáctisekundovým zlepšením (8:30.86) potěšil i 19letý David Foller. V polovině závodu se zdálo, že závod dokončí ve druhé polovině startovního pole, ale v závěru v sobě našel síly k výraznému zrychlení. „Na republiku se mnou bohužel nemohl přicestovat trenér Lukáš Plachý. Neměl mě kdo korigovat, tudíž jsem se rozhodl běžet na výkon na hranici 8:30. Jsem moc rád, že se to povedlo. Kluci na čele závodu rozběhli první kilometr za těsně pod 2:52 a já věděl, že není kam spěchat. V polovině závodu se pole závodníků začalo trhat, zůstal jsem ve druhé skupině, ale cítil se moc dobře a byl rozhodnutý tu ztrátu dotáhnout. Dvojkou jsem proběhl za 5:45 a 600 m před cílem doběhl vedoucí skupinku. Na dno sil jsem si sáhl až v cílové rovince, ale tam mě převálcovali Lukáš Chwistek (8:29.76) s Jaroslavem Doubkem (8:30.27), kteří v tréninku určitě naběhali mnohem více kvality než já.“

Po doběhu do cíle nemohl mladý stýplař výslednému času uvěřit. „Musím se přiznat, že jsem měl obrovskou radost. Pokud někdo běhání nerozumí, možná si řekne, že 6. místo není nic moc, ale je mi dvacet a byl to závod mezi muži. Jsem maximálně spokojený.“

Žádná krize na Davida na tříkilometrové trati nedolehla, jen netušil, co může od závodu čekat. „Nevěděl jsem, jak budou na tempo 2:50/km reagovat moje nohy, a doufal, že nevytuhnu. V přípravě na halu jsem trochu zaexperimentoval a místo nabíhání kilometrů se doplňkově věnoval skialpu.“

Ke netradiční přípravě – skialpu – se David dostal přes svojí přítelkyni, jejíž bratrem je vytrvalec Dominik Sádlo, který je v této disciplíně světovou špičkou. „On je spíše skialpinistou, který běhá, já to mám naopak, zúčastnil jsem se pouze jednoho závodu. Dominikův přístup mě dost inspiroval – uvědomil jsem si, že nechci jen běhat, běhat a běhat. Dalším důvodem byl fakt, že mám moc rád přírodu a každý pobyt na horách je pro mě ohromně osvobozující. Trenér se zařazením skialpu do přípravy bez problémů souhlasil, svoji roli možná sehrál i fakt, že jsem prvním rokem v kategorii do 22 let. Shodli jsem se, že tou změnou nemáme co ztratit.“

„S tréninkem na novou sezónu jsem začal dva týdny po krosové republice, poté co mi trenér naordinoval běžecké volno. Místo nabírání běžeckého objemu jsem vyrážel na skialpy. Na konci listopadu jsem odjel na týden do Bormia. Klasickým tréninkem bylo vyšlápnutí dvou sjezdovek s celkovým převýšením 2000 metrů (2000–3000 m n.m.). V prosinci a lednu jsem vyrazil na několik dalších 3–4denních soustředění do Rakouska, Vysokých Tater a Krkonoš. Ono těch 8 hodin na lyžích v rámci jednoho pobytu bohatě stačilo. (úsměv) Nebo jsem se po škole vydal na Dolní Moravu, kde jsem zdolal dvě sjezdovky s 300metrovým převýšením. Zátěž na skialpech má pocitově nejblíže k běhu do kopce, lyže se v tak prudkém svahu nedají zvedat, jede se spíše po skluznici. Pro začátečníky to je hodně náročné. Ale na skialpech se výkonnostně posunujete strašně rychle. Stál jsem na nich příležitostně i v předchozích letech, když jsme si s kamarády vyrazili na hory.“

Zátěž při podzimních a zimních skialpových trénincích trvala 2–4 hodiny. „Po výstupu na vrchol sjezdovky jsem se otočil, sjel na lyžích dolů a bez odpočinku se vydal podruhé nahoru. V závěru výstupů jsem se tepově přiblížil až k hranici 180 úderů za minutu. Zpočátku jsem byl dost zakyselený, nohy si postupně zvykaly, první tréninky byly pro moje tělo šok. Dominik mě upozornil, že je potřeba dávat si velký pozor na přetrénování, zvláště když takový trénink probíhal v nadmořské výšce nad 2000 m n. m. Na horských soustředěních jsem mezi skialpinismus zařazoval i klusání, aby se nohy trochu probudily. V Bormiu to v té výšce ale moc rychle nešlo, klusal jsem maximálně po 5 minutách na kilometr. Pokud nejsem na horách, rychlost klusů se pohybuje v rozmezí 4:10–4:15/km.“

Od poloviny prosince zařazoval Davidův trenér do přípravy kromě skialpu a klusání tréninky v tempu osmistovky a jeden v tempu patnáctistovky. „Skialpem sice získáte sílu, ale je to trochu jiná zátěž. Odběhat poté rychlé 100–150metrové úseky nebo jednou trénink pětistovek za 1:18 (v tunelu s otočkou) není jednoduché. Běžecké úseky jsem absolvoval třikrát týdně v brněnském 250metrovém tunelu, nezávisle na tom, zdali mě v tom kterém týdnu čekal závod. V půlkovém a patnáctistovkovém tempu mám velké rezervy, a tak jen doufám, že s přibývajícími tréninky půjde moje výkonnost na středních tratích výrazněji nahoru.“

Na skialpy se David naposledy postavil ve Vysokých Tatrách týden před halovým šampionátem. „Ale to už jsem absolvoval pouze lehkou zátěž na rozdýchání v nadmořské výšce 1500 m n.m. V týdnu před republikou zařadil trenér ještě poslední dva tréninky v půlkovém tempu. Na start trojky jsem nastupoval bez stresu, aniž bych od závodu příliš mnoho očekával.“

Kromě skialpů, klusů a tréninků úseků absolvoval nadějný stýplař i několik dlouhých tempových běhů, nejrychleji tempem 3:36/km. „V plánu bylo tempo 3:45–3:50, jenže bylo dost chladno, necítil jsem svalovou únavu a rychlost běhu trochu přepálil. Na soustředění s SCM byl na programu i test laktátové křivky, určující úroveň anaerobního prahu – ANP mi naměřili 3:20/km. S trenérem tyto možnosti teprve objevujeme, dosud jsme se spoléhali spíše na pocit a na tep, ale z peněz, které jsem dostal na přípravu, si zakoupím laktátoměr. Co se naběhané kilometráže týče, naběhal jsem maximálně 50 km týdně, podobně jako v předchozích sezónách.“

Prvním náznakem, že se silově-vytrvalostní práce na skialpech vyplatila, byl Davidův osobní rekord na půlce (1:55.41), kterého dosáhl 19. ledna ve Vídni. „Tento výkon nás s trenérem ohromně překvapil, dvousekundové zlepšení jsme rozhodně nečekali.“ Pět dní po půlce následovala první trojka (8:44.69). „S René Sasynem jsme se před startem domluvili na střídání po dvou kolech. Měli jsme v úmyslu zaběhnout čas blížící se hranici 8:30. Nepodařilo se, ale myslím, že jsem ještě nebyl tak odpočatý jako před halovou republikou.“

O víkendu se dostavila další radost, tentokrát z již zmíněného osobáku na tříkilometrové trati. „Po MČR se budu věnovat ještě dva týdny skialpu, ale pak už začnu hodně běhat. Dnes jsem si odklusal volnou patnáctku tempem 4:10–4:15/km a po včerejším závodě se cítím se velmi dobře.“

OD HYPERAKTIVITY K BIATLONU A MEZI STÝPLAŘSKOU ŠPIČKU

Cesta Davida Follera ke sportu byla atypická. „Jako dítě jsem byl hodně hyperaktivní a rodiče mě již ve 2. třídě přihlásili do atletické přípravky. Ale ani to nestačilo, tak mě dovedli i na biatlon. K tomu jsem s nimi jezdil lyžovat do Itálie a byl neustále v pohybu. Z počítačových her jsem hrál jedině Medvídka Pú.“ (úsměv)

Zastavme se ještě na moment u biatlonu, který byl pro Davida ve věku 12–17 let prioritním sportem. „Měl jsem štěstí, že mě přijali do klubu, protože začínat ve 12 letech už je celkem pozdě. Od té chvíle jsem se věnoval v zimě tomuto sportu, v létě atletice a letnímu biatlonu. Pokud bych měl oba sporty porovnat, biatlon je časově i energeticky mnohem náročnější než atletika. Je potřeba jezdit do hor za sněhem, připravovat se nejenom na běžkách a na suchu, ale nacvičovat i střelbu. V mládežnických kategoriích jsem na republikové úrovni pohyboval na úrovni 5.–10. místa, nejlepším umístěním bylo třetí místo v jednom ze závodů Českého poháru.“

V okamžiku, kdy bylo nadějnému biatlonistovi 15 let, dostal nabídku přejít do střediska SCM (Sportovní centrum mládeže) v Letohradě. „Trenér si přál, abych skončil s atletikou a zaměřil se pouze na biatlon. Jenže mně se nechtělo odejít z domova, tak jsem do Letohradu dojížděl jeden rok na 2–3 dny týdně. Nechtěl jsem tomuto sportu věnovat veškerý čas. Navíc na nás byli trenéři dost tvrdí, což mi tento sport dost znechutilo. S biatlonem jsem o dva roky později skončil a přednost dostala atletika. Nebylo možné věnovat se oběma sportům naplno. Ale už v předchozích dvou letech jsem absolvoval jeden dva atletické tréninky i přes zimu.“

Od mladších žáků se David zúčastňoval závodů na dráze a o něco později i Brněnského běžeckého poháru. Od 15 let zaměřil jeho trenér pozornost na plnění limitů na velké akce (EYOF 2015 – 11. místo; ME do 17 let 2016 – 10. místo; MSJ 2018 – 13. místo). „Biatlon je úplně jiný sport než atletika, řekl bych, že tvrdší, protože tu na výkon mají vliv nízké teploty, někdy až minus 10 stupňů Celsia. I příprava je úplně jiná a řekl bych, že náročnější než běžecká. V letní přípravě jsem celkem hodně běhali, ale spíše s holemi, abychom zapojovali i ruce. Myslím, že to směrem k běhání negativně ovlivnilo moji práci paží, a pořád se toho nemůžu zbavit.“ (úsměv)

PESTRÁ PŘÍPRAVA NA STÝPL NADEVŠE

S výjimkou závěru biatlonové kariéry vzpomíná stýplařská naděje na tuto etapu svého sportování celkem ráda. „Biatlon mi otevřel oči a ukázal mnoho způsobů, jak se připravit na nejdůležitější závod roku. Do tréninku bylo kromě běhu na lyžích, běhu a běhu s holemi zařazena cyklistika, kanoistika a horolezectví. Různé sporty se snažím kombinovat i v atletice. Možná mám díky tomu oproti jiným běžcům méně monotónní přípravu. Rozhodně jen neběhám. Kromě skialpu se věnuji i horolezectví, ledolezení a horské turistice. Pro mě je důležité, aby běžecký trénink nebyl jenom o běhu. Po ukončení druhé části loňské letní sezóny jsem si těchto sportů užil do sytosti, přidal i kolo, plavání a klusání, a k tomu jsem se věnoval na stadionu dynamickým cvičením – startům, sprintům ke kuželu a zpět atd.“

Možná i proto má brněnský běžec tak rád stýpl, který je zpestřený překážkami. „Každý, kdo se téhle disciplíně věnuje, ví, jak je těžká. Stýpl je ze závodnického hlediska fyzicky větší dřina než biatlon, i když tam je závodník v případě, že špatně zastřílí a jede trestná kola, ve větším psychickém stresu. Překážkové technice jsme se poprvé věnovali až loni na jaře (přechody, přeskoky, přeběhy několika překážek na rovince) a k tomu jsem odběhal šest tréninků s překážkami ve 300metrových úsecích. Stýplařský trénink jsem konzultoval s panem Černým (osobní rekord 8:42.22), který mi dal ohledně tréninku spoustu cenných rad a běžecká videa. Jsem mu za to moc vděčný. Jsem otevřený každému, kdo mi může poradit.“

Srdeční disciplína přinesla 20letému běžci největší úspěch atletické kariéry. Jeho finálová účast na juniorském MS byla i pro atletické znalce velkým překvapením. Cesty k úspěchu nebývají jednoduché a platí to i v případě brněnského běžce. „Ze světového šampionátu jsem si přivezl moc pěkné vzpomínky. O rok dříve jsem nesplnil limit na MEJ a hodně těžce jsem to nesl. Myslím, že jsem se přehnaně pokoušel o požadovaný výkon (9:14.36). 19. května jsem zvládl stýpl za 9:25.58 a žil v domnění, že těch 11 sekund bez problémů srazím. Nepodařilo se…“

„Loni v zimě zastavily moji přípravu dvouměsíční problémy s dutinami. Po vyléčení se navrátila ohromná motivace znovu běhat, ale od závodní sezóny jsem raději nic moc nečekal, maximálně čas na úrovni 9:15. A i toho důvodu pro mě bylo druhé místo na extralize za Jáchymem Kovářem (Kovář 9:03.76, Foller 9:04.13) šokem. Jenže jsem opět udělal chybu – na juniorském MČR jsem se postavil na start stýplu i pětky. Na pětku jsem ještě neměl příliš natrénováno a rozhodl se soupeře udolat až ve finiši (15:09.01). O pět dní dříve jsem musel stejnou trať běžet i na akademickém mistrovství ČR v Brně (16:15.67), neměl jsem totiž zaběhnutý žádný závod nutný k účasti na mistrácích…“ Dva tituly mistra republiky Davida jistě potěšily, ale start na pětce byl z jeho pohledu zbytečný.

Následovala cesta na zmíněný juniorský světový šampionát do finského Tampere. „V rozběhu jsem byl ve vrcholné formě. Dosáhl jsem osobního rekordu 9:02.45 na světovém šampionátu, co více jsem si mohl přát. Ale pak přišlo na řadu finále (9:17.99, 13. místo), s nímž jsme s trenérem příliš nepočítali, a na to už jsem neměl natrénováno.“

Nadějný stýplař si loni odvezl juniorský titul mistra ČR i z dráhové desítky. „Snažil jsem se využít každé možnosti k zisku medaile. S trenérem jsme tušili, že by to na desítce mohlo být celkem jednoduchou záležitostí, což se nakonec i potvrdilo. Ale pokud se na to podívám objektivně, čas 33:06.37 není příliš dobrý výkon.“ Svou unikátní medailovou sbírku během jednoho roku David rozšířil juniorským zlatem také na silniční desítce. Tam už svůj dráhový výkon výrazně zlepšil, legendární běchovickou trať zvládl v čase 32:13. 

V létě bude hlavní Davidovou hlavní disciplínou opět stýpl, dalším cílem bude zrychlení na půlce a patnáctistovce, ale pravděpodobně si zaběhne i desítku. „Na stýplu se pokusím o áčkový limit pro ME do 22 let (8:54.69). Příprava bude koncipována na závodní kombinaci 1500 m–stýpl. Na začátku jarní přípravy se zaměříme na naběhání objemu a poté přijdou na řadu tréninky kvality.“

Trenér Lukáš Plachý vedl Davida již v přípravce, pak přišlo intermezzo u trenéra Petra Kotyzy, ale v šesté třídě přišel návrat k prvnímu trenérovi. „Lukáš moji potřebu pestré přípravy akceptuje. Až do chvíle, kdy jsem byl zařazen do SCM, jsem si doplňkové sporty zařazoval do přípravy sám. Nepsal jsem si tréninkový deník a trenér netušil, jakou zátěž jsem absolvoval. Jenže poté, co jsem byl zařazený do SCM, jsem si už deník psát musel, a trenér tak získal mnohem větší přehled o mých aktivitách – od té doby tomu přizpůsobuje běžecký trénink. Výkonnost šla rázem nahoru. Pokud mu řeknu, co plánuji, buď to odsouhlasí, nebo mi řekne, že se to do přípravy nehodí. A já na něho dám.“

Druhého nejrychlejšího českého stýplaře loňské sezóny čeká na jaře maturita na střední strojírenské průmyslovce (obor automatizace a informatika) a poté by rád pokračoval ve studiu na brněnské VUT. Je o finalistu loňského MSJ dobře postaráno? „Velmi dobré podmínky pro přípravu mi vytváří Vrcholové sportovní centrum mládeže (VSCM) a stejným způsobem mě podporuje i atletický klub VSK Univerzita Brno. V obou případech se jedná o finance na soustředění a sportovní vybavení. Jsem za to rád, ale zároveň mám pocit, že pokud by byla finanční podpora dospělých sportovců výraznější, u sportu by jich vydrželo mnohem více. Viděli by ve svém konání větší budoucnost a do tréninku vkládali mnohem více entuziasmu a energie.“

Osobní rekordy Davida Follera (nar. 7. 8. 1999, 182 cm / 62 kg):

800 m – 1:55.41 h (2019); 1500 m – 4:02.71 (2017); 3000 m – 8:30.86h (2019); 5000 m – 15:09.01 (2018); 10 000 m – 33:06.37 (2018); 3000 m překážek – 9:02.45 (2018)

Fotografie: archiv Davida Follera