„MĚLA JSEM V ZÁDECH POLKU ENAUIOVOU, TAK JSEM MUSELA PELÁŠIT“
Úterý 12. února 2019, 17 hodin a 3 minuty. Výstřel startéra posílá na trať patnáctistovky dvanáct běžkyň. Atletičtí fanoušci jsou napjati, jak se povede Simoně Vrzalové při pokusu o český rekord. Naskýtá se jim ohromná podívaná, vítkovická atletka bojuje, co jí síly stačí, a výsledkem je zlepšení národního maxima o 49 setin (Ivana Kubešová 4:06.22 – Simona Vrzalová 4:05.73).
Pojďme se na závod podívat očima samotné závodnice. „Běželo se mi fantasticky a na rozdíl od rekordního závodu na 1000 metrů tentokrát žádná krize nepřišla. Vodička Kateřina Hálová začátek trochu přepálila, nechávala jsem si trochu mezeru, a přesto jsem čtvrtkou proběhla za 64 sekund. Běžela jsem tak rychle, jak měla běžet ona, ale bylo prima vidět ji před sebou.“ Druhý čtyřistametrový úsek byl citelně pomalejší, osmistovkou proběhla Simona v čase 2:13.0. „Když jsem ten mezičas zahlédla na světelné tabuli, pomyslela jsem si, že na rekord nemám šanci.“
Přesto Simona atletickým fanouškům dokázala, jak ohromnou je bojovnicí. Po odstoupení vodičky vystupňovala tempo, za což byla odměněna vytouženým českým rekordem a vynikajícím druhým místem. „Od toho okamžiku jsem už mezičasy nevnímala a běžela, co nejrychleji to šlo. Měla jsem v zádech Polku Sofii Ennaouiovou, tak jsem musela pelášit. Sledovala jsem na obrazovce, jak je na mně nalepená. Tušila jsem, že mi s tempem nepomůže a že mě v závěru závodu předběhne. To mi ale příliš nevadilo – více než na vítězství jsem myslela na rekord a Sophia mi k němu rychlým závěrem určitě pomohla. Netuším, jak rychle se poběží na HME, ale myslím si, že včerejší závod byl poslední možností překonat v letošní halové sezóně český rekord.“
Velkou roli v boji o splnění snu sehrálo i domácí prostředí. „Vyhovují mi závody, před nimiž mohu být doma, vyvenčit pejsky, uvařit si oběd. Dokážu se tak odreagovat mnohem lépe než na velkých zahraničních mítincích. Hodinu a půl před včerejším závodem jsem nasedla do auta, patnáct minut před startem se odprezentovala ve svolavatelně, a co bylo fajn, závody neměly žádné zpoždění.“
„Jsem moc ráda, že se mi český rekord podařilo překonat právě v Ostravě. Potěšilo mě, že se přišla podívat máma (táta musel být v práci, přítel v Praze) a spousta kamarádů. Ale upřímně řečeno, po startovním výstřelu jsem se dostala do transu a diváky příliš nevnímala. Ani trenéra. (smích) Z rekordu na patnáctistovce mám mnohem větší radost než z národních maxim na míli a kilometru. Tahle disciplína je atletickou veřejností vnímána intenzivněji.“
Radostný okamžik s trenérem
Nespornou zásluhu na Simonině představení má i trenér Augustin Šulc. „Myslím, že byl po mém doběhu hodně šťastný, a dokonce se ke mně po závodě rozběhl. (smích) Jsem ráda, že jsem mu tím rekordem udělala radost. On atletikou neskutečně žije a vychází mi ve všem maximálně vstříc. Snaží se zařídit, co mi na očích vidí. Tvrdí mi, že mám na výkon ještě o 2–3 sekundy rychlejší, a postupem času tomu začínám věřit i já. Ohromně mi pomáhají i rodiče.“
Považuje si Simona více českého rekordu na patnáctistovce, nebo 5. místa na loňském letním ME? „Nejlepší variantou je propojit oboje, ale český rekord zanechá přece jen větší stopu v mojí běžecké kariéře. Pátého místa na ME se ale v žádném případě nezříkám.“ (smích)
ZKRAT NA MS: ZLOM
Simonina kariéra je doprovázena vzestupy a pády, po nadějných výsledcích v žákovské kategorii se k atletice vracela nadvakrát (po bouřlivějším období v pubertě přišel první nepříliš vydařený návrat, následovaly zdravotní problémy s nedostatkem železa). „Když jsem se k běhání vracela podruhé, nenapadlo mě, že přijde doba, kdy začnu překonávat rekordy. Spíše jsem myslela na zlepšení osobního rekordu na patnáctistovce – 4:24.69. A od té doby jsem běžela jen jednou pomaleji – v taktickém závodě na extralize. Neustále se zlepšuji a trochu se bojím, co bude dál. Netuším, kam až to může dojít. (úsměv) Snažím se běhat naplno, do každé sezóny dávám maximum a pokaždé se nechám překvapit, kam se výkonnostně posunu.“
Druhý návrat byl velice úspěšný, bezprostřední běžkyně překvapila po šestiměsíčním tréninku atletickou veřejnost pětkou za 15:40.92! „Tento čas pro mě byl velkým šokem, ale v té době jsem už dobře věděla, že se budu raději věnovat středním tratím.“ Následovaly čtyři účasti na velkých soutěžích (HME 2017 /rozběh/, MS 2017 /rozběh/, HMS 2018 /rozběh/ a ME 2018 /5. místo/ a malinko nedoceněným výsledkem bylo i třetí místo na ME družstev v roce 2017 (3 km – 9:02.77).
Už samotná účast na takových akcích je ohromným úspěchem. Obrovským zlomem byl pro Simonu londýnský světový šampionát v roce 2017, kde odstoupila 80 metrů před cílem z rozběhu. „Byl to zkrat, který si dodnes nedokážu vysvětlit. Probliklo mi v hlavě, že už nemůžu, že nepostoupím do semifinále, a najednou jsem stála na místě. O chvilku později jsem toho strašně litovala, ale už se s tím nedalo nic udělat. Dlouho jsem o tom přemýšlela a jsem toho názoru, že mi tenhle okamžik hodně pomohl. Takovou facku jsem předtím ve sportu nedostala. Vybičovalo mě to k pocitu, že na sobě musím mnohem více pracovat.“
„V Londýně jsem udělala v rozběhu spoustu taktických chyb, a navíc jsem začala před MS experimentovat se stravou. Odpírala jsem si sladkosti, zhubla jsem, a to byla chyba. Vážila jsem 54 kilogramů, teď mám o pět kilogramů více a běhám mnohem rychleji…“
Simona s přítelem Martinem
Po londýnském MS byla vítkovická běžkyně natolik zklamaná, že jí příliš velkou radost nepřinesl ani výborný čas 4:07.08, kterého dosáhla tři týdny po světovém šampionátu. „Byl to strašně rychlý závod a já běžela na jeho chvostu. V závěru jsem sice několik soupeřek předběhla, ale nedokázala jsem ještě více zatáhnout. Výsledný čas mě hodně překvapil, ale ten Londýn jsem měla neustále v hlavě. Dokonce jsem na to ještě myslela o půl roku později na HMS v Birminghamu. Zlomilo se to až loni v létě.“
Výrazný podíl na Simoniných výkonech má i její přítel Martin Havlíček. „Jsme spolu jedenáct let, ale když jsme seznámili, tak jsem zrovna neběhala a měla nadváhu. (smích) Martin hraje na reprezentační úrovni ragby, a dokonce hrál několik let i ve Francii. Co se týče tréninku, radí mi jak a kdy mám posilovat.“
„Přítel se mnou probírá před závody i běžeckou taktiku a často bývá celkem kritický. (smích) Český rekord na kilometru se mu moc nepozdával, myslel si, že mám na víc. Viděl ten závod na internetu a trochu se zlobil, že jsem na jeho začátku zaspala. S včerejším rekordem byl celkem spokojený, jen ho trochu mrzelo, že jsem nevyhrála a odtáhla druhou polovinu polské soupeřce. Ale nedalo se jinak, mým cílem bylo zaběhnout český rekord.“
NETRADIČNÍ SPARINGPARTNERKY V TATRÁCH
Co těší 30letou běžkyni kromě sportu? „Nejraději venčím pejsky a zrovna teď jsem s nimi venku na procházce. Mám celkem tři: Princeznu (rasa čau-čau), která toho sice moc nenachodí ani nenaběhá, ale je ideální společnicí po těžkých trénincích. Občas si venku lehne a já si mezitím sednu na lavičku a relaxuji. (smích) A k tomu mám ještě dvě borderkolie Clarka a Louise, které mi rodiče zakoupili speciálně pro běžecké tréninky. To abych se nebála – já totiž chodívám běhat i pozdě večer. (smích) Vozím si je s sebou i jako sparingpartnerky do Tater.“
Na další koníčky už současná česká mílařská jednička příliš času nemá, ale moc ráda vaří. „Mamka mi říká, že umím uvařit všechno a asi má pravdu, protože všichni dosavadní strávníci přežili. (smích) Umím uvařit svíčkovou, upéct moučníky, ale z toho, co sama uvařím, mi nejvíce chutnají boloňské špagety. Řekla bych, že jím podle selského rozumu, ráda si dám maso s přílohou, ovoce, zeleninu, ale i knedlíky. Nevyhýbám se ani sladkým jídlům, ale nepřeháním to. Nepřejídám se a nedržím ani žádné diety. Z vlastní zkušenosti vím, že k ničemu nevedou, maximálně k přejídání. Mojí slabostí je ale Coca Cola, byla jsem schopna jí vypít až tři litry denně, ale omezila jsem to na jednu plechovku týdně.“
„Kromě vaření se ráda podívám na seriál Jak jsem poznal vaši matku a mám ráda i žánr sci-fi (Superman atd.). A pokud mi to časově vyjde, zajedu pomoci rodičům do večerky. Málokdy se mi přihodí, že nemám co dělat.“
Jak Simona zmínila v předchozím článku, od října má k dispozici plně profesionální podmínky. „Nemusím stát před tréninkem a po tréninku v obchodě a mohu mnohem více regenerovat. Pocitově je to rozdíl jako mezi nebem a zemí. A zbývá mi čas i na posilovnu. (smích) Vážím si toho, že se mohu běhání věnovat na sto procent . Dříve jsem běhala spíše sama pro sebe a nikomu se nemusela zodpovídat. Ale když přišla změna, dostavil se i větší pocit zodpovědnosti. Jsem ráda, že jsem se za to svými výsledky alespoň trochu odvděčila.“
Na nadcházejícím mistrovství republiky mělo horké české želízko v ohni pro HME v plánu startovat pouze na půlce, ale rozhodlo se pro změnu. „Nakonec poběžím půlku i patnáctistovku. Jsou to poslední závody před HME, mistráky se konají v Ostravě a mamka by ráda viděla, jak poběžím.“ Simona jí tuhle radost dopřeje celkem třikrát.
Simona Vrzalová absolvovala po včerejším rekordu tiskovou konferenci a pět jednotlivých rozhovorů. A další zájemci se ozývají i dnes. Jsme rádi, že si čerstvá rekordmanka našla čas i pro server Runholic.net. K jejímu rekordnímu výkonu jí moc gratulujeme.
Fotografie: archiv Simony Vrzalové, Aleš Gräf
Runholic.net 