Halová patnáctistovka je pro fanoušky nadmíru atraktivním závodem. Netrvá příliš krátce ani dlouho, 7 a ½ kol v ostrém tempu nebo taktický závod slibují v obou případech intenzivní divácký zážitek. Minulý a předminulý víkend obul tretry v bojích o kvalifikační limit pro HME (3:43.64) Jan Friš.
DOBRÝ ZÁKLAD VE VÍDNI, LIMIT V LUCEMBURKU
Svěřenec trenéra Pavla Červinky zahájil halovou sezónu na Akademickém mistrovství ČR (7. ledna) startem na půlce (1:52.67). „Běžel jsem ji z plného tréninku, očekával jsem o trochu rychlejší čas, ale už před startem tušil, že poběžím stylem start–cíl. Trenér mi řekl, ať rozběhnu první čtvrtku v časovém rozmezí 54–55 sekund. Jenže jsem měl odběháno minimum halových tréninků a začal dvoustovkou za 28 sekund… S pocitem, že běžím hodně rychle. (úsměv) Nakonec jsem byl rád, že jsem tohle tempo udržel až do cíle. Soupeři mi byli téměř až do konce závodu v patách, což mi určitě trochu pomohlo.“
26. ledna a 2. února přišly na řadu dva pokusy o limit pro halové mistrovství Evropy. „Věřil jsem, že by se to mohlo podařit už při první patnáctistovce ve Vídni (3:45.20), jenže jsem se nechal na startu zavřít a po první dvoustovce se držel až na 9. místě. Dosáhnout na limit z takové pozice bylo hodně těžké, to bych musel běžet posledních 400 metrů za 56 sekund. Vodič (Ludvík Salamon) odvedl výbornou práci, čtvrtkou a půlkou proběhl v časech 1:00 a 2:00. Já se po tom nepodařeném začátku postupně propracovával dopředu, ale když vodič po 900 metrech odstoupil, soupeři výrazně zpomalili. Kilometrem jsem probíhal za 2:32, a to už jsem dobře věděl, že limit nepadne. Přesto jsem šel o 100 metrů později do čela a poslední čtvrtku zaběhl za 58 sekund. Jenže v poslední stovce jsem vytuhl a doběhl na 2. místě za Britem Sesemannem (3:44.42). Trenérovi se můj projev celkem líbil, s výjimkou ztracené pozice na startu.“
„Čas 3:41.96 pro mě byl velkým překvapením“
Před závodem v Lucemburku český mílař cítil, že má na víc. „Trénink naznačoval, že mohu pomýšlet na čas na hranici 3:43, ale pouze v případě, že závod nepokazím po taktické stránce. Byl jsem připravený i na variantu, že v případě zpomaleného tempa po odstoupení vodiče vyrazím do čela závodu.“
Pořadatelé vypustili na trať nadstandardní počet čtrnácti závodníků. Běžci odstartovali ve dvou skupinkách. Oproti Vídni (čtyři dráhy) se závod konal v hale se šesti dráhami, „Hned po první zatáčce jsem se zařadil za vodiče a za pozdějšího vítěze Alžířana Anoua. Ve stejném pořadí jsme běželi až do odstoupení vodiče. První dvoustovkou jsem proběhl za 28 sekund a od té chvíle udržoval vodič pravidelné tempo 30 sekund na dvoustovku.“
Honza proběhl kilometrem na druhém místě za 2:28. O chvíli později se před něho dostal jeden ze soupeřů, ale 200 metrů před cílem si pozice opět prohodili. „V závěru jsem se pokoušel zdolat i Alžířana, v cílové rovince jsem se dokonce posunul až na jeho úroveň, ale on v tu chvíli zabral a já na to už neměl. Chyběl mi jeden krůček (3:41.75 – 3:41.96)… Po doběhu jsem se necítil úplně vyšťavený, ale zároveň neměl sílu zafinišovat poslední dvoustovku rychleji než za 29 sekund. Musím se přiznat, že čas těsně pod 3:42 byl pro mě příjemným překvapením. Zpětně jsem se nad svým výkonem zamyslel a myslím, že jsem mohl běžet druhé a třetí kolo o sekundu rychleji. Otázkou je, jestli by mi v závěru nechyběly síly.“
Čas 3:41.98 řadí závodníka Dukly Praha na 10. místo českých dlouhodobých halových tabulek. „Spadl mi kámen ze srdce, protože v minulosti jsem limity pokaždé splnil až na poslední chvíli. Další závody před HME tak mohu běžet s čistou hlavou a soustředit se případně na umístění. Pozítří (10. února) poběžím patnáctistovku v Métách. Na mistrovství republiky bych rád startoval na trojce, ale letos jsem ještě žádnou neběžel, tak už jen doufám, že mě technický delegát pustí na start. O tři dny později (20. února) se postavím na start patnáctistovky v rámci finálového závodu World Indoor Tour v Düsseldorfu.“
„POKUSÍM SE ZABOJOVAT O FINÁLE“
Položit sportovci otázku ohledně jeho cíle před vrcholnou akcí (HME) je ošidné. Může ho to vystavit tlaku, Honza se však odpovědi zhostil se ctí. „Absolvoval jsem již dvě halová mistrovství Evropy a v obou případech skončil v rozběhu. Objektivně musím uznat, že jsem na postup neměl. V Praze jsem sice byl druhým nepostupujícím, ale to jen proto, že jsem běžel v rychlejším rozběhu. Letos se cítím moc dobře a pokusím se zabojovat o finále. A tam už se v případě postupu může stát cokoliv.“
Filip Sasínek – Jan Friš – Jakub Zemaník
Pojďme se Honzy zeptat na jeho první zkušenost z velké akce – juniorského evropského krosového šampionátu v Bělehradě (2013). „Na pokoji jsem tehdy byl ubytovaný s Jakubem Zemaníkem. V noci před závodem jsem nemohl usnout a ve tři hodiny ráno se Jakuba zeptal, jestli spí. Nespal. Byli jsme enormně nervózní, ale nakonec jsme usnuli… Ale při každé další významné akci jsem už byl o něco zkušenější.“
Vrcholné soutěže jsou pro Honzu hlavním motivem jeho snažení. „Na halových mistrovstvích bývají haly vyprodané, což mě pokaždé vybičuje k co nejlepšímu výkonu. Mým nejhezčím zážitkem je dodnes pražské HME. Pokaždé, když hlasatel vyvolal jméno českého závodníka, začala celá hala neskutečně bouřit… Hala je letos naším hlavním cílem a mně s mojí výškou a hmotností (170 cm / 56 kg) klopené zatáčky ohromně vyhovují. Letní MS je letos až v říjnu, limit bude někde na hranici 3:36, chtěl bych se o něj pokusit, ale k tomuto výkonu mám ještě hodně daleko a jsem spíše realistou. Ale musím se přiznat, že mě atletika naplňuje. Jinak bych se jí nevěnoval. Vždyť to znáš, je to odříkání, tréninky často bolí, přemáháš se, ale když máš něco rád, není co řešit.“ (úsměv)
Zbývá rodáku z České Třebové čas i na jiné činnosti, než je sport? „Od Dukly mám smlouvu na poloviční úvazek, do toho studuji na Fakultě sociálních věd obor marketingová komunikace a PR, a moc mě baví i grafika. Podílím se na projektu zaměřujícím se na výrobu barevných ponožek, natáčím pro ně videa a fotografuji. Někdy se mi toho sejde celkem hodně a musím odtrénovat brzy ráno. Ale já potřebuji pořád něco dělat, takže jsem rád, že mi tyto činnosti vyplňují volný čas.“
NAHLÉDNUTÍ DO TRÉNINKOVÉ KUCHYNĚ
Držitel letošního nejrychlejšího českého halového času začal s přípravou na sezónu v říjnu.
Změnilo se něco v tréninku? „Začali jsme o něco dříve něž v předchozích sezónách. S trenérem jsme si popovídali a já mu navrhl, že bych v přípravě rád odběhal více tréninků na úrovni anaerobního prahu a zvýšil i celkový objem naběhaných kilometrů. V předchozích sezónách jsem měl pocit, že se při kvalitních trénincích úseků dostávám do vyššího laktátu, a přičítal to nedostatečnému vytrvalostnímu podkladu.“
„Největším běžeckým zážitkem pro mě byla účast na pražském HME“ (rok 2015)
„Když jsem se podíval do tréninkových deníků z předešlých sezón, byl jsem každý rok alespoň jedenkrát zraněný nebo nemocný, a navíc jsme zjistili, že mi mezi závody výrazně klesla týdenní kilometráž (50 km). V hlavní přípravě jsem běhával 100 km týdně, na soustředěních o 20–30 kilometrů více. V přípravě na letošní halu jsme zvedli objem na 120–130 kilometrů týdně, nezávisle na tom, jestli jsem byl na téměř čtyřtýdenním soustředění v Tatrách (29. 10. – 22. 11.), nebo v Praze. V týdnu před patnáctistovkou ve Vídní jsem naběhal 120 kilometrů, před Lucemburkem 100 kilometrů. Na podzim jsme přidali i více dlouhých běhů. Tréninky na úrovni anaerobního prahu jsem absolvoval nejenom ve 2–3kilometrových úsecích, ale zařadil i desítky. Bylo to znát i při pravidelných laktátových testech (5×2 km), které ukázaly výrazné posunutí rychlosti běhu na úrovni anaerobního prahu. Součástí tréninku byl i trénink kopců v 500–600metrových úsecích a jedenkrát týdně posilování.“
Z tatranského soustředění se 24letý mílař vrátil dva dny před mistrovstvím republiky v krosu, kde získal v kategorii mílařů zlatou medaili. „Po krosu jsme do přípravy přidali několik tréninků tempové vytrvalosti (kilometry) a první halový trénink jsem absolvoval 27. prosince.“
Od začátku ledna Honza absolvoval týdně jeden trénink v půlkovém nebo patnáctistovkovém tempu, jeden trénink v trojkovém až pětkovém tempu, jeden trénink na úrovni anaerobního prahu, jedny krátké 100metrové kopce a v neděli dlouhý běh. „Bylo skvělé, že jsem se na několika společných trénincích domluvil s Filipem Sasínkem (dalším limitářem pro HME /3:42.33/ – pozn. autora). Ony se naše tréninky ve speciálním tempu příliš neliší, a pokud malinko ano, tak se jeden druhému střídavě přizpůsobíme. S Filipem jsme odběhli například trénink 5×(200 – 200 – 400 m /28 a 58 sekund/) s 90sekundovou pauzou (kombinace meziklusu a mezichůze) mezi úseky a 5minutovou pauzou mezi sériemi. Na delší úseky, k nimž jsem se v předchozích sezónách postupně propracoval v létě (např. 3×800 m za 1:57 /pauza 10 minut/), nedošlo.“
Na výrazném halovém zlepšení osobního rekordu měl svůj podíl i Honzův dobrý zdravotní stav. „Na podzim jsem měl jen jednu čtyřdenní pauzu, poté co jsem podklouzl na ledě a potrápil mě kotník. Jinak se mi zranění vyhýbala, musím to někam zaklepat.“ (úsměv)
SKVĚLÁ PŘÍLEŽITOST V OBROVSKÉ KONKURENCI
Věřme, že nás Jan Friš potěší i výkonem na již zmíněném nedělním mítinku v Métách. Na start závodu se postaví s pěti běžci, kteří již pod širým nebem pokořili hranici 3:40. Letos nejrychlejší český patnáctistovkař se dozajista pokusí o další vylepšení osobního maxima. Držme mu palce! Není pochyb o tom, že v závodě nechá duši.
Fotografie: archiv Jana Friše
VIDEO: První pokus Jana Friše o pokoření limitu pro halové mistrovství Evropy (limit ČAS 3:43.64, Honzův výkon 3:45.20). Tímto výkonem byl položen kvalitní základ pro závod v Lucemburku, kde si závodník Dukly Praha zajistil výkonem 3:41.96 účast na HME.
Runholic.net 