Mezi nejzářivější české atletické talenty současnosti patří bezesporu i 17letý mílař Jakub Davidík. Svěřenec trenéra Alexandra Matulky láme jeden mládežnický rekord za druhým, často o několik sekund, a jeho výkony jej již řadí i mezi tuzemskou elitu mezi muži. Největším úspěchem na mezinárodní scéně je pro mladého atleta vítězství v běhu na 800 metrů na letošním Evropském festivalu olympijských nadějí (EYOF). Věřme, že mu vydrží zdraví i běžecký entuziasmus a že se do budoucna dočká i splnění svého velkého běžeckého snu.
Jakube, letos v srpnu jsi během čtyř dní překonal národní dorostenecké rekordy na 800 m (1:48.94) a 1000 m (2:23.24). Čas na kilometr je zároveň i rekordem juniorským. V červnu se ti na Zlaté tretře podařilo překonat i rekord na 1500 m (3:46.32). Jak bys tyto tři závody pocitově zhodnotil? Věřil jsi před sezónou v takové časy?
Před sezonou jsem měl v hlavě nastavené úplně jiné časy. Národní rekordy to nebyly. Na osmistovku jsem se chtěl přiblížit k času 1:50. Již na prvním závodě jsem tomu byl velmi blízko (1:50.03), a to mě pro zbytek sezóny nahecovalo, že bych se mohl ještě o sekundu zlepšit. Nakonec z toho byl národní rekord, který mě velmi překvapil a potěšil. Tento výsledek mi hodně zvýšil sebevědomí před kilometrovým závodem, který se konal o tři dny později v Chebu. Za cíl jsem si určil zaběhnout juniorský národní rekord. Běželo se mi celkem dobře, na stadionu vládla výborná atmosféra, která mě hnala hodně dopředu – bez ní bych takový čas nezaběhl. Cíl jsem splnil a byl velmi spokojen.
Na patnáctistovce mi to na začátku sezóny moc nevyšlo (4:05.18 v Regensburgu) a popravdě jsem tuto trať letos už ani nechtěl běžet. Po vydařeném závodě na MČR do 22 let jsme si s trenérem řekli, že bych si ji mohl ještě zkusit na Zlaté tretře. Den před závodem jsem se při rozcvičování cítil skvěle a věřil, že bych mohl zaběhnout dobrý osobák. Ale výsledný čas 3:46.32 mě opravdu hodně překvapil. Osobák jsem si posunul o deset sekund a národní rekord o tři sekundy. Nemohl jsem tomu uvěřit. Myslel jsem na úplně jiný čas, ale předvedený výkon byl mnohem lepší. Tento závod si budu pro svoji další motivaci promítat v hlavě ještě hodně dlouho.
Držíš pět českých rekordů, k výše zmíněným jsi předloni překonal žákovská národní maxima na 800 m (1:51.53) a 1500 m (3:58.64). Rekord na patnáctistovku jsem viděl na vlastní oči, byl to moc pěkný závod. Který z rekordů byl nejtvrdším oříškem?
Za nejtěžší výzvu jsem považoval dorostenecký rekord na osmistovku, protože čas předchozího držitele Václava Hřícha (1:49.08) byl velmi rychlý. Ostatní národní rekordy jsem překonal o nějaké ty vteřinky, ale tento pouze o 14 setin.
V roce 2017 jsi na půlce získal bronz na EYOF (Evropský festival olympijských nadějí) v Győru a letos stejný závod vyhrál v Baku. Co pro tebe tyto úspěchy znamenaly?
Předloňský EYOF byl mojí první velkou akcí. Cítil jsem se jako outsider, všichni soupeři byli o rok starší a k tomu mě tížila nervozita. Ale když jsem se postavil na start a uslyšel startovní výstřel, najednou tréma opadla a já se soustředil pouze na závod. Doběhl jsem v novém osobním rekordu (o dvě a půl sekundy) a k tomu vylepšil i svůj národní rekord.
Díky tomuto závodu jsem nasbíral hodně zkušeností a letos jsem na EYOF v Baku už věděl, jak taková akce probíhá. Během těch dvou let jsem se zbavil nervozity a na závod se těšil. Myslím si, že jsem tu byl v top půlkařské formě. Závod se neběžel na čas, ale na umístění, což mě trošku mrzelo, ale i tak jsem byl velmi spokojen a posbíral další zkušenosti. Výsledek na této akci je pro mě, mladého sportovce, ohromnou motivací do budoucna.
Mohl bys čtenářům popsat tvoje atletické začátky?
Atletiku jsem začal dělat před cca osmi lety a přivedly mě k ní školní závody, při nichž jsem stál vždy na bedně. Kamarádi ze školy viděli, že mi to jde, a neustále se ptali, proč nechci závodit za nějaký klub. Prý bych v tom byl skvělý. Nejdříve jsem se toho trochu bál, ale nakonec mi i rodiče řekli, že pokud se běhání začnu více věnovat, tak mě budou maximálně podporovat, abych měl co nejlepší výsledky.
Když jsem tedy začal chodit na atletiku, byl jsem průměrným běžcem a moc mě to nebavilo, jenže rodiče mi slibovali, že když budu trénovat, budu se zlepšovat a vyhrávat. Věřil jsem jim. Postupem času se mi dařilo na závodech dobíhat v první polovině startovního pole a pak přišel závod, kde jsem stál na bedně. Od té doby mě běhání začalo bavit, neustále jsem se zlepšoval a vyhrával. (úsměv)
Jakub Davidík s trenérem Alexandrem Matulkou
V jaké tréninkové skupině se připravuješ? Vyrážíte i na společná soustředění?
Připravuji se se třemi běžci od nás z oddílu a někdy trénuji úplně sám. Máme sice větší běžeckou skupinu, ale ne všichni bydlí ve Stříbře. Nicméně na soustředění do hor jezdíme ve větším počtu a trénujeme všichni společně. Na soustředění do tepla k moři jezdí celý náš oddíl, což obnáší cca třicet sportovců.
Jaké máš životní běžecké cíle a kde jsou podle tvého názoru tvoje výkonnostní hranice?
Mým cílem je závodit s nejlepšími světovými běžci, s pocitem, že mám výkonnost na to, abych jim stačil. Minulý rok jsem startoval na světových olympijských hrách do osmnácti let, tak bych se chtěl do budoucna této soutěže zúčastnit i mezi dospělými a běžet tam finálový závod. To je můj další cíl. (úsměv)
Máš běžecký vzor?
Mám. Z českých běžců je jím Jakub Holuša, jehož obdivuji už od svých atletických začátků. Je skvělé, že se český běžec rve o nejlepší pozice na velkých akcích. Dalším vzorem je pro mě Zuzana Hejnová. Podobně jako Kubu ji obdivuji už odmala. Dokonce se s ní znám velmi dobře i osobně. Jsem totiž v HESU akademii, kterou založila naše dvojnásobná mistryně světa. (úsměv)
Ze světových běžců nejvíce fandím bratrům Ingebrigtsenům (Filip, Henrik a Jakob). To, co na běžeckých drahách předvádějí, je neskutečné. Obzvlášť Jakob, kterému letos bude 19 let.
Dbá mnohonásobný český rekordman na zdravou stravu a regeneraci?
Zdravou stravu moc nedodržuji. Na co mám chuť, to si dám. (úsměv) Ale samozřejmě mám jinou stravu před závodem nebo tréninkem. Co se týče regenerace, tak na té si dávám hodně záležet. Hlavně na soustředěních, kde běháme dvoufázově. Mezi tréninky si dopřávám hodně spánku, po každé fázi se věnuji protahování a pokud možno ještě chlazení nohou ve vodě. Jinak pravidelně chodím na masáže, a když mám čas, zajedu si zregenerovat tělo do bazénu.
Na které škole studuješ a jak jde studium skloubit s tréninkem?
Studuji na osmiletém gymnáziu ve Stříbře, kde mám individuální plán a studium mi maximálně vyhovuje. S každým učitelem jsem zadobře a vždy mi vyhoví, pokud potřebuji občas na trénink nebo odjet někam na soustředění či závody.
Na podzim se chystám na soustředění do Livigna, kde začnu nabíhat velký objem kilometrů. Podobný trénink mě čeká i po zbytek zimní přípravy. Halová sezona bude vedlejší a čeká mě tam jen pár startů. Hlavní pozornost budeme s trenérem věnovat až sezóně pod otevřeným nebem.
Zbývá ti kromě atletiky čas i na nějaké záliby?
Škola, trénink a regenerace mi zabírají dost času a na záliby už jej moc nezbývá. Ale pokud si jej najdu, rád si zajdu na ryby, kde si krásně vyčistím hlavu a mám klídek. (úsměv)
Runholic.net 